Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae

Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae, Olomouc 1836, s. 162 – první strana Bočkovy edice fundační listiny benediktýnského kláštera Hradiska ze dne 3. února 1078.

Překlad

Ve jménu svaté a nerozdílné Trojice. Ota z boží milosti to, co jest.¹ Prozíravý obyčej dávných moudrých lidí ukázal, že chce-li někdo něco zajistit kterékoli osobě ve vlastní domovině nebo rozhodl-li někdo do budoucna něco upevnit, musí to svěřit paměti pod svědectvím knížat, biskupů, opatů, všech velmožů nebo ostatních šlechticů a zároveň stvrdit listinou. A protože považuji tento obyčej za rozumný, požádal jsem já, kníže Ota, o vyhotovení této listiny pro paměť a potvrzení v přítomnosti i budoucnosti. Přeji si, aby bylo známo všem křesťanům, přítomným, nepřítomným i budoucím, že jsem se svou mně drahou manželkou jménem Eufémií zbudoval pro dar odplaty na věčnosti podle zmíněného obyčeje s pomocí boží ke cti našeho spasitele pána Ježíše Krista a svatého prvomučedníka Štěpána² klášter, ležící u hradu Olomouce. Ten jsme oba obdařili podle svých možností, já ze svého majetku, ona pak z vlastního věna: polnostmi, pastvinami, lukami, lesy, oráči, vinaři, skotem, bravem, vepři, tažným dobytkem a ostatními níže uvedenými nezbytnostmi. Tato pak jsou jména vsí, které jsme dali svatému Štěpánovi do správy bratří sloužících tam Bohu: První se jmenuje Kyselovice,³ druhá Roštín,⁴ třetí Hejčín,⁵ čtvrtá újezd Lašťany,⁶ ohraničený potokem Loděnicí. Kromě těchto byl věnován dvůr, který se nazývá Úsobrno,⁷ s přilehlými k němu vesnicemi, se všemi obvyklými dávkami, jako dříve platily své paní. Byl věnován i les, který se jmenuje Luboška.⁸ /Náklo⁹ s tou podmínkou, aby ti, kteří se v něm rozhodnou bydlet, platili daň a desátky svatému Štěpánovi a aby vykonávali to, co rozkáže otec¹⁰ zmíněného kláštera, zatímco ostatní pod vládou knížete se zabývají bojem nebo budují hrad nebo most nebo pracují na jakýchkoli nutných věcech. V Ústíně¹¹ tři popluží, ve Stichovicích¹² jedno, v Žarovicích¹³ jedno, Hradčanech,¹⁴ Těšeticích,¹⁵ Zlobicích,¹⁶ Bezměrově,¹⁷ Obědkovicích¹⁸ a Čelčicích jedno popluží,¹⁹ v Prusech²⁰ dvě, v Sušicích²¹ jedno, v Bohuňovicích,²² Liboši,²³ Popovicích,²⁴ Želechovicích,²⁵ Žadlovicích²⁶ a Topolanech²⁷ dvě, v Tážalech,²⁸ Žeravicích²⁹ jedno popluží, v Senici³⁰ a Hněvotíně³¹ jedno popluží, v Hrušce,³² Vřesovicích,³³ Uněticích³⁴ a Chomoutově³⁵ jedno popluží se všemi svými povinnostmi./

Dále byl věnován šestý denár z Olšavy,³⁶ šestý denár z mostu hradu Břeclavě, z cesty pak vedoucí do Polska u hradu Hradce³⁷ šestý denár a desátý denár z ražby mince.³⁸ Dále byly věnovány dva rybníky, jeden se jménem Vydoma, druhý se jménem Tekalec.³⁹ Z otrocké čeledi Suda se synem, Těsata se synem, Milej se syny, Křisten se synem, Bečan se třemi syny, Miloš s bratrem Ostojem, dva mleči, dva pekaři, dva kuchaři, dva topiči pro jizby, dva ševci, dva výrobci misek a číší, dva hrnčíři, dva nádeníci. A je třeba vědět, že z těch, které jsme vypočítali, jsou jedni otroci a druhé je třeba uvést do otroctví za peníze. Čtyři rybáři, sedm popluží s oráči; tyto vesměs je třeba koupit a za hlavu každého zaplatit tři sta denárů s tou podmínkou, aby ten z nich, kdo by se chtěl vybavit z otroctví, vrátil sumu, která za něho byla zaplacena, a aby za tu sumu byl stejným způsobem koupen jiný. Dále jsme darovali deset krav se skotákem, sto vepřů s pastuchou, dvě stě ovcí s dvěma ovčáky a jejich syny, čtyři vinaře se svými syny, čtyřicet kobyl se třemi hřebci a dvěma pacholky. Má manželka chce celé jmění a výbavu ze svého věna, což je v její pravomoci, rozdělit takto: bude-li mít syna vedle té dcery, kterou nyní má a která má jméno Bohuslava, ať mezi sebou po její smrti rozdělí polovinu, druhá polovina však ať připadne svatému Štěpánovi pro spásu její duše; nenarodí-li se však syn a Bohuslava se provdá, ať svatý Štěpán má všechno i se skotem, bravem, ostatními zvířaty a jejich pastýři, vinaři, oráči a ostatním různým majetkem.

Aby pak můj dar a postoupení zůstaly nezvratné i v budoucím věku, dal jsem jej jmenovitě potvrdit svědectvím některých osob: knížete Vratislava, biskupa Jana, opatů Menharda a Víta, kaplanů Svatobora, Benedikta, Petra a Benedikta, velmožů Smila, Předy, Miloty a Bezespora a svědectvím jiných, jejichž výčet jmen je dlouhý. Kdyby se snad někdo z těch svědků, kteří ve jmenované záležitosti poskytli svědectví, odvážil něco vynechat, ať je stižen prokletím všemohoucího Boha a svatého prvomučedníka Štěpána a vyobcováním z církve od biskupa Jana, světitele tohoto kláštera. Toto bylo ujednáno roku po vtělení Páně tisícího sedmdesátého osmého, ve 4. epaktě,⁴⁰ v 7. konkurentě,⁴¹ 1. indikci.⁴² Toto privilegium bylo dáno Janovi, prvnímu opatu tohoto kláštera, 3. den před nonami⁴³ únorovými při posvěcení kostela. Amen.

Přeložil Jan Bistřický, Listiny z dějin Olomouce, Olomouc 1976

1. Kromě dcery Bohuslavy, o níž není známo nic bližšího, se v manželství Eufémie a Oty I. Olomouckého po roce 1078 narodili synové Svatopluk, zvolený 14. května 1107 českým knížetem (zemř. 21. 9. 1109) a Ota II. Černý (Otík), údělný kníže olomoucký (zemř. 18. 2. 1126). Ze znění zakládací listiny plyne, že se uvedení synové museli narodit až po roce 1078. Eufémie zemřela 2. dubna 1111.
2. Sv. Štěpán, první mučedník, byl ukamenován k smrti, když vzbudil hněv sanhedrinu, nejvyššího židovského samosprávného orgánu v Jeruzalémě, svou řečí, v níž obvinil sanhedrin z tvrdošíjnosti a zavraždění Mesiáše (viz Skutkové apoštolů, 7, 2–56). Byl jedním z prvních sedmi jáhnů ustanovených apoštoly.
3. V originále Kisselowici, ves 9 km severně od Kroměříže.
4. V originále Roschin, ves 5 km jihozápadně od Zdounek.
5. V originále Gaychin, dříve samostatná obec, nyní městská část Olomouce, 1,5 km severozápadně od centra města.
6. V originále Vgezd Lasene, ves 6,5 km jižně od Šternberka.
7. V originále Uzobren, ves 5,5 km jihovýchodně od Jevíčka.
8. V latinských opisech Lubochca nebo Luboczka, les patrně v okolí Úsobrna.
9. V originále Nakel, ves 6,5 km jihovýchodně od Litovle. Tento odstavec (vyznačený tučným písmem) byl do listiny vložen asi ve 30. letech 13. století.
10. Opat kláštera.
11. V originále Ustyn, ves 7,5 km západně od Olomouce.
12. V originále Stychowici, ves 2 km východně od Plumlova.
13. V originále Sarowici, ves 2,5 km jihozápadně od Plumlova.
14. V originále Gradcane, dřive samostatná obec, nyní část obce Hradčany-Kobeřice na Prostějovsku.
15. V originále Tiesseticzi, ves 9 km západně od Olomouce.
16. V originále Zlobiczi, ves 6 km západně od Kroměříže.
17. V originále Bezmirow, ves 5 km severozápadně od Kroměříže.
18. V originále Obiedkowici, ves 4,5 km severozápadně od Kojetína.
19. V originále Celczici, ves 11 km severozápadně od Kojetína.
20. V originále Prusi, ves 5,5 km jihovýchodně od Přerova, nyní část obce Beňov.
21. V originále Sussiczi, ves 7 km severovýchodně od Přerova.
22. V originále Bunoviczi, ves 9 km jižně od Šternberka.
23. V originále Luboss, ves 7 km jihozápadně od Šternberka.
24. V originále Popovici, zaniklá ves u Pňovic na Litovelsku.
25. V originále Zelechowiczi, ves 3 km jihovýchodně od Uničova.
26. V originále Zadlowiczi, ves 4 km jihozápadně od Mohelnice, dnes část obce Loštice.
27. V originále Topolaz, ves 6 km západně od Olomouce.
28. V originále Tesalci, ves 6 km jižně od Olomouce.
29. V originále Zirowiczi, ves 5,5 km severozápadně od Přerova.
30. V originále Scenicze, ves 8,5 km jižně od Litovle.
31. V originále Gnevotine, ves 6 km jihozápadně od Olomouce.
32. V originále Rusca, ves 6 km západně od Kojetína.
33. V originále Wrzessowiczi, ves 8 km jihovýchodně od Prostějova.
34. V originále Uneticzi, zaniklá ves, její poloha není známa.
35. V originále Chomutowiczi, ves 5,5 km severovýchodně od Olomouce.
36. Tj. podíly z mýta u zeměpanských hradů Hradec u Opavy na cestě do Polska, a Břeclavi na cestě do Rakous, mostného přes řeku Olšavu (na Uherskobrodsku) na cestě do Uher.
37. Podíl z ražby mince.
38. Hradec nad Moravicí
39. Kde se tyto rybníky či spíše sádky ryb (v lat. originále „vivaria piscium“) nacházely, nelze určit.
40. Epakta udává stáří Měsíce od počátku roku (ve dnech), má 19 cyklů (Metonův cyklus). V církevním kalendáři se epakta používá k výpočtu velikonoční neděle.
41. Konkurenty jsou v historické chronologii pořadí čísel 1–7, označujících od neděle do soboty den v týdnu, na který připadl 24. březen. Usnadnilo se tak stanovení dne prvního jarního úplňku, a tím i stanovení data velikonoc.
42. Indikce je číslo, které udává, na kolikátém místě v řadě patnácti let je daný rok, přičemž východiskem je 3. rok před narozením Kristovým (indikce první).
43. Jako nonae se označoval sedmý den v měsících březnu, květnu, červenci a říjnu a pátý den v ostatních měsících.

Odkaz