Codex diplomaticus et epistolaris Regni Bohemiae

Codex diplomaticus et epistolaris Regni Bohemiae, Tomus I. Edidit Gustavus Friedrich. Pragae MCMIV–MCMVII, s. 194–197. Edice konfirmační listiny českého krále Vladislava I.

Zdroj

Překlad konfirmační listiny

Léta po vtělení Páně tisícího stého šedesátého, v 11. epaktě,¹ v 5. konkurentě² a 8. indikci.³ Já Vladislav, z Boží milosti druhý král český, díky sobě nakloněné Boží laskavosti seznávaje, že služebníci chrámu, který se nalézá v blízkosti města Olomouce a který byl postaven ve jménu svaté a nedělitelné Trojice a byl zasvěcen svatému prvomučedníkovi Štěpánovi, se dnem i nocí neúnavně namáhají v Božích chválách, a veden touhou srdcem i duchem být účasten na modlitbách těchto zápasníků Božích,⁴ začal jsem pokorně přemýšlet, jakým způsobem by oslava památky mé osoby mohla u nich být zachována na věky a bez konce. A proto z vnuknutí milosti všemohoucího Boha, upomenut kanonickými ustanoveními a taktéž opatem tohoto chrámu, panem Blažejem, vycházejícím vstříc a nakloněném mému přání, podřídil jsem se prosbám bratří prvomučedníka Štěpána, a abych se stal bez konce účasten jejich modliteb, zbožně jsem na sebe vzal dílo potvrzení (jejich privilegií). A tak tedy já, abych se nejevil jako ten, kdo chce své v Kristu nejmilejší bratry jakýmkoliv způsobem zatěžovat bratrstvím nezištně mi poskytnutým, na znamení této nejsvětější smlouvy, uzavřené mezi námi, na oplátku za neporušenost a pevnost mou a mé vlády a za odpuštění hříchů mých, mých sourozenců Děpolta⁵ i Jindřicha⁶ stejně jako mého syna Bedřicha,⁷ z čehokoliv, co se jim snažila ve jménu Páně dát do užívání prozíravá moudrost mých příbuzných, totiž mého děda, prvního českého krále Vratislava,⁸ a prvního knížete moravského – seniora Oty,⁹ a stejně tak všech moravských šlechticů, se raduji a chválím, že to mají, a navíc z autority své královské moci a za souhlasu všech předních šlechticů českých a aby to potomkům nemohlo zůstat skryto, svědectvím svého podpisu opatřeného pečetí toto potvrzuji jako vždy a všude platné. Jména vesnic, které v privilegiích otců jsou uvedeny jako jim poddané, jsou tato: Kyselovice, Roštín, Hejčín, Újezd,¹⁰ v Čechách [ves, která] se nazývá Vlipi.¹¹ Mimo to jim byl věnován dvůr, který se jmenuje Úsobrno, s vesnicemi k němu přilehlými a se všemi obvyklými dávkami, které dříve platili své paní.¹² Byl jim věnován i les, který se jmenuje Luboška. V Čechách pak dvě vesnice, které chrámu věnoval první král Vratislav, totiž Uhersko¹³ [a] Nedamiřice.¹⁴ Náklo – to ovšem s tou podmínkou, aby ti, kdo se v něm rozhodnou bydlet, platili daň a desátky svatému Štěpánovi, zatímco ostatní nechť na rozkaz knížete se zabývají bojem nebo opravují hrad nebo most nebo pracují na jakýchkoliv nutných věcech, a nečiní jinak, než co jim přikáže řečený otec opat kláštera. Dále v újezdu Lašťany, Liboši, Popovicích, Želechovicích, Žadlovicích, Těšeticích, Zlobicích, Bezměrově, Obědkovicích, Tážalech a Ústíně nechť mají po třech poplužích, ve Štěchovicích po jednom popluží, v Žárovicích po jednom popluží, v Čelčicích po dvou poplužích, v Prusech po dvou poplužích, v Sušicích po dvou poplužích, v Topolanech po dvou poplužích, v Syrovicích po jednom popluží, v Hněvotíně po jednom popluží, v Úněticích po jednom popluží se všemi obvyklými povinnostmi. Václav, kníže moravský,¹⁵ za spásu duše svého strýce Oty¹⁶ věnoval ves Kyjov s jejím veškerým výnosem. Mladší kníže Oto¹⁷ věnoval dvě vsi, totiž Hrušku a Vřesovice, za spásu duše své dcery Svatavy. Dále byl věnován šestý denár z Olšavy, šestý denár z mostu města Břeclavi, z cesty vedoucí do Polska u hradu Hradce šestý denár a desátý denár z ražby mince. Dále byly věnovány dva rybníky, jeden se jménem Vydoma, druhý pak se jménem Tekalec. A dále jim náleží přečetná čeleď. Tuto listinu nechť uznají naši věrní pod přísahou našeho pána Ježíše Krista a veškeré církve, totiž tyto osoby: Daniel, biskup pražský,¹⁸ Jan, biskup moravský,¹⁹ Děpolt, kníže český, a Jindřich, bratři krále, Bedřich, syn krále, Konrád, kníže moravský,²⁰ a Gezo, opat z Hory Sion,²¹ Petr, opat břevnovský,²² Petr, opat z Ostrova,²³ Silvestr, opat sázavský,²⁴ Vilém, opat z Vilémova,²⁵ Gotšalk, opat ze Sedlce,²⁶ Deocarus, opat z Litomyšle,²⁷ Hugo, opat z Podlažic,²⁸ Myslech, opat z Opatovic,²⁹ Nadeus, opat z Třebíče,³⁰ dále Oldřich, probošt pražský,³¹ děkan Pavel, magistr Jeroným, Petr, probošt boleslavský, Jurata, probošt mělnický,³² Albert, probošt žatecký (?), Nemoj, komorník krále, Kochan, stolník krále, Wetcello, číšník krále, Vojislav podkoní, Dřisislav, fojt města Plzně, Jarohněv, fojt žatecký, Jindřich, fojt vyšehradský a všichni přední šlechtici čeští. A aby mé potvrzení tohoto i onoho mnou výše řečeného zůstalo platné a pevné na věky, z kanonické a apoštolské autority jsem chtěl uvalit kletbu na všechny narušitele svého rozhodnutí. A tak tedy já Daniel, z Boží milosti třináctý biskup svaté církve pražské, a Jan, devátý biskup svaté církve olomoucké, k tomuto rozhodnutí připojujeme klatbu, pokud by se náhodou vyskytl nějaký zpochybňovatel nebo opovrhovatel této věci, aby na věky ležel spoutaný a přičiněním a přímluvami všech svatých, jejichž ostatky zde odpočívají, byl stižen dvojím trestem, totiž aby bez přerušení strádal v úzkosti a útrapách, bolesti a hořkosti až do konce světa spolu se zrádcem Spasitele a všemi údy ďábla byl bez konce trýzněn v nejhlubším pekle. Amen. Těm však, kdo budou toto ustanovení mít v lásce a chválit a podle možností i rozhojňovat a bránit, nechť je dána spása a záštita, mír, plesání a požehníní Svaté Trojice i její nedělitelné jednoty nyní a na věky věků amen.

Dáno v Praze rukou Gervasia, kancléře a probošta vyšehradského,³³ téhož roku šestnáctého dne před červencovými kalendami.³⁴

Přeložil Lubor Kysučan

¹ Epakta udává stáří Měsíce od počátku roku (ve dnech), má 19 cyklů (Metonův cyklus). V církevním kalendáři se epakta používá k výpočtu velikonoční neděle.
² Konkurenty jsou v historické chronologii pořadí čísel 1–7, označujících od neděle do soboty den v týdnu, na který připadl 24. březen. Usnadnilo se tak stanovení dne prvního jarního úplňku, a tím i stanovení data velikonoc.
³ Indikce je číslo, které udává, na kolikátém místě v řadě patnácti let je daný rok, přičemž východiskem je 3. rok před narozením Kristovým (indikce první).
⁴ V raně křesťanské tradici byli světci, mučedníci, mniši a duchovně založení lidé metaforicky označováni jako „zápasníci“ (v originále listiny athletae dei), někdy také jako „vojáci“ (milites) nebo „rytíři“ (equites).
⁵ Děpolt I. (1120/25 – 1167), zakladatel rodu Děpolticů, jeho manželkou byla Gertruda Braniborská († po 1167), dcera markraběte Albrechta Medvěda z rodu Askánců.
⁶ Jindřich († 1. srpna po 1169), byl ženat s Markétou.
⁷ Bedřich, také Fridrich (okolo 1141/2 –1189), český kníže od konce roku 1172 do září 1173 a od konce června 1178 do 25. března 1189. V letech 1164–1173 byl knížetem olomouckého údělu. Jeho manželkou byla Alžběta Uherská (okolo r. 1144/1145 – po r. 1189).
⁸ Vratislav II. (okolo 1033–1092), český kníže od 28. ledna 1061 do dubna 1085 a poté první český král z rodu Přemyslovců.
⁹ Ota I. Olomoucký (1045 – 9. červen 1087), řečený také Sličný, kníže znojemského (1055–1056) a olomouckého údělu (1061–1087).
¹⁰ V zakládací listině kláštera Hradiska vystavené Otou I. Olomouckým se tato ves nazývá „újezd Lašťany“ (ves 6,5 km jižně od Šternberka). Poloha zmiňovaných vsí je uvedena v komentáři k této listině ().
¹¹ Není známo, kde se tato ves nacházela.
¹² Tj. kněžně Eufémii (1045/1050? –1111), manželce údělného knížete Oty I. Olomouckého.
¹³ Snad Uhersko u Vysokého Mýta.
¹⁴ Zaniklá ves.
¹⁵ Václav Jindřich Olomoucký (asi 1107 –1130) byl syn českého knížete Svatopluka (?–1109) a jeho blíže neznámé manželky, kníže olomouckého údělu v letech 1126–1130.
¹⁶ Viz pozn. 9.
¹⁷ Viz pozn. 9. Ota I. Olomoucký měl s manželkou Eufémií dceru Bohuslavu, o zemřelé dceři Svatavě není jinak nic známo.
¹⁸ Daniel I. (1148–1167).
¹⁹ Jan IV. Lysý (1157–1172).
²⁰ Konrád II. Znojemský (? – po 1161).
²¹ Tj. opat premonstrátského kláštera na pražském Strahově, založeného roku 1143 a v 90. letech 20. století obnoveného. Podle seznamu opatů tohoto kláštera (https://cs.wikipedia.org) byl Gezo II. opatem v letech 1140–1143, zatímco v letech 1250–1266 stál v čele strahovské kanonie premostrátů opat Jan I.
²² Petr I. byl opatem benediktinského kláštera v Břevnově, založeného roce 993 a v letech 1991–1993 obnoveného, v letech 1129–1167.
²³ Benediktinský klášter Stětí sv. Jana Křtitele na Ostrově (latinsky Sancti Johannis Baptistae in Insula) u Davle v Praze, založený zřejmě roku 999, zanikl v roce 1517.
²⁴ V seznamu opatů benediktinského kláštera v Sázavě (https://cs.wikipedia.org), založeného roku 1032 (do roku 1096 střediska slovanské liturgie) a zrušeného roku 1785, není opat Silvestr uveden.
²⁵ Benediktinský klášter ve Vilémově na Havlíčkobrodsku, založený roku 1119, byl v roce 1421 zničen husity.
²⁶ Cisterciácké opatství v Sedlci u Kutné Hory bylo založeno roku 1142, v roce 1783 bylo zrušeno.
²⁷ Premonstrátský klášter Olivetská hora v Litomyšli, založený roku 1145, byl zrušen v roce 1344 v souvislosti se vznikem zdejšího biskupství.
²⁸ Benediktinský klášter v Podlažicích – dnes místní části Chrasti u Chrudimi – je prvně zmiňován roku 1159, byl zničen husitskými vojsky roku 1421.
²⁹ Benediktinský klášter v Opatovicích nad Labem, založený roku 1073, byl v roce 1421 vypálen husity. Opat Myslech (též Mysloch), doložený v letech 1148–1163, je prvním známým představeným tohoto kláštera.
³⁰ Benediktinský klášter v Třebíči byl založen v roce 1101, v roce 1468 po obléhání uherskými vojsky Matyáše Korvína byli mniši z těžce poškozených budov kláštera vyhnáni.
³¹ Oldřich byl proboštem kapituly u sv. Víta v Praze v letech 1159–1162.
³² Mělnický probošt Jurata zemřel v roce 1168.
³³ Gervasius byl vyšehradským proboštem od roku 1156 do 10. února 1178, kdy zemřel.
³⁴ Jako kalendy se označuje 1. den měsíce v římském kalendáři, v tomto případě se tedy jedná o datum 16. června 1160.