Výřez z vídeňského rukopisu Dalimilovy kroniky
Výřez z fol. 27b vídeňského rukopisu Dalimilovy kroniky s počátečními verši kapitoly 92. „O královi Vaňkovi“. Österreichische Nationalbibliothek Wien. Převzato z publikace Staročeská kronika tak řečeného Dalimila. Vydání textu a veškerého textového materiálu. Sv. 1. Praha 1988.
TRANSKRIPCE
O královi Vaňkovi
V skóřě po tom král Václav snide,
po něm syn jeho, král uherský, vznide.
České a polské královstvo držieše
a Ottu, vévodu bavorského,1 sebe miesto poslal bieše.
Do toho dietěte Vaňka k dobru čáka bieše
a jeho ujec, král říšský,2 péči naň velikú jmieše.
Ten tři Durynky němečské v službu krále českého připravi
a tiem vrah český sestřěncě ztrávi.
Král Vaněk do králova Olomúcě na vojnu jide
a tu sě lidí mnoho k němu snide.
U vigiljí svatého Dominika král o poledni spat jide,
když všichni vyndú, Durynk přěd komňatu jide.
Přěd králem nebieše strážě jiného
kromě komorníka jediného.
Durynk přěd komňatú stáše
a svého časa ždáše.
Král, vstav ze spánie,
učini veliké vzdychánie.
Jě sě na děkana volati,
aby k němu ráčil vstáti,
řka: „Poď ke mně brzo! Nebť mě jest velmi túha.“
Tehdy ten nevěrný Durynk slúha,
jako chtě královi na vzchod pomoci, z kúta sě vytasi
a v tu dobu královi nožem hrdlo přětasi.
Ach, Durynku, zlý člověče!
Co jsi spáchal, nevěrníče!
Coť to milé dietě učinilo?
Snad to, že tě velikými dary bylo dařilo?
Pro toliť bylo jej zabiti
a tu zemi osiřiti?
Snad tvému jazyku to jest přisúzeno,
že druhé kniežě3 v Čechách ot vás jest zahubeno?
O nevěrných by bylo tuto viece mluviti,
ale Bohu jě porúčiemy súditi.
Boží súd nalezne i tajného,
snad již jest otsúdil v jeho smrti vinného.
Ješčeť bude některé súditi...
Té řěči netbaji; nebo jmám o Durynkovi mluviti.
Toho Durynka inhed chopichu a inhed zlého zabichu.
Ruku, jíž krále zabil, tu jemu utěchu.
Psi jeho tělo inhed sněchu,
a ruky té sniesti nerodiechu.
Česká čest spade od narozenie syna božieho
léta po tisíci po třech stech šestého.4
NOVOČESKÝ PŘEVOD
O mladém králi Václavu
Brzo potom král Václav sešel,
po něm syn jeho Václav, král uherský, vzešel.
Držel království české i polské,
na místo sebe do Uher poslal Otu, kníže bavorské.
Do toho dítěte Vaňka byla k dobru naděje,
jeho ujec, král říšský, měl o něj obavy veliké.
Ten tři Durynky do služby krále českého dohodil,
tím vrah český ze světa sestřence zprovodil.
Král Vaněk, jda do války, do králova Olomouce přijel,
tu se k němu lid mnohý sešel.
V předvečer sv. Dominika král v poledne spat šel,
když všichni vyšli, Durynk před komnatu přišel.
Před králem nebylo strážce jiného
kromě komorníka jediného.
Durynk před komnatou stál
a svého času tu čekal.
Král Václav, vstav ze spaní,
činil veliké vzdychání.
Jal se na děkana volati,
aby k němu ráčil vstáti
řka: „Pojď ke mně rychle, neboť stýská se mi velmi.“
Tehdy ten Durynk, sluha nevěrný,
jako chtě králi na schod pomoci, z kouta vyběhl
a v tu chvíli králi hrdlo probodl.
Ach, Durynku, zlý člověče,
co jsi spáchal, nevěrníče?
Co ti to milé dítě učinilo?
Snad to, že tě velikými dary obdařilo?
Proto’s jej musil zabíti,
takovou zemi osiřiti?
Snad tvému národu jest to přisouzeno,
že druhé kníže v Čechách od vás jest zahubeno?
O nevěrných tuto bylo by více mluviti,
ale poroučíme je Bohu souditi.
Boží soud nalezne i tajného,
snad již rozsoudil jeho smrtí vinného,
ještě bude některé souditi…
Na tu řeč nedbám, neboť mám o Durynkovi mluviti.
Toho Durynka hned jali a hned zlého zabili,
ruku, jíž krále zabil, tu mu uťali.
Psi jeho tělo ihned snědli,
té ruky snísti nechtěli.
Česká čest upadla od narození Syna Božího
léta tisícího třístého šestého.5
1 Václav III. postoupil roku 1305 po ústupu z Uher uherskou korunu Otovi Dolnobavorskému (zemř. r. 1312), proti tomuto kandidátovi se však prosadil neapolský král z rodu Anjou Karel Robert (1288–1342) a ten byl roku 1308 uznán uherským králem.
2 Albrecht I. Habsburský (1255–1308) byl římský král a rakouský a štýrský vévoda, nejstarší syn hraběte a později římského krále Rudolfa I. Habsburského a Gertrudy z Hohenbergu. Byl zavražděn 1. Května 1308 svým synovcem Janem Habsburským (1290–1312/1313), řečeným Parricida (tj. vrah příbuzných).
3 Prvním „knížetem“ byl synek Vlastislava Luckého, o jehož zavraždění Durynkem vypráví Dalimil v kapitole 21. své kroniky.
4 Cit. podle edice Staročeská kronika tak řečeného Dalimila, vyd. Jiří Daňhelka, Karel Hádek, Bohuslav Havránek a Naděžda Kvítková, sv. 2., Praha 1988, s. 465–466.
5 Cit. z edice Dalimil, česká kronika tak řečeného Dalimila, novým jazykem přepsal V. Flajšhans, Praha 1920, s. 174–176. Flajšhansův přepis doplňujeme o výrazy a části veršů vypuštěné zřejmě editorovým či tiskařovým nedopatřením, upravujeme též místa přepsaná v rozporu se staročeským zněním.