Ladislav Kašpařík

Ladislav Kašpařík. Policejní fotografie z 5. února 1923. Soukromá sbírka.

Ladislav Kašpařík se narodil roku 1900 na Svatém Kopečku u Olomouce jako páté dítě klempíře a instalatéra, matka mu zemřela v roce 1908 při porodu šestého sourozence. Vyučil se číšníkem ve Vídni, nato pracoval v Ostravě a zde byl prvně uvězněn za krádež malého finančního obnosu. K výkonu vojenské služby byl povolán do Prešova, z prešovských kasáren dezertoval a v Polsku zahájil svou dráhu kasaře. Po zadržení byl odsouzen na pět let těžkého žaláře ve vojenské věznici a trestnici v Malé pevnosti v Terezíně, odkud spolu se svým spoluvězněm Hoffmannem 27. listopadu 1926 uprchl kanalizací. Po několika společných vloupáních byl Hoffmann v Rakovníku zatčen, zatímco Kašpařík pokračoval ve své kriminální činnosti v Ostravě, Opavě i jinde. Dne 9. června 1927 byl Kašpařík zadržen neuniformovanými příslušníky policie v Ostravě-Vítkovicích a a 12. června byl dopraven do věznice divizního soudu v Olomouci. Zde se v noci z 25. na 26. září 1927 podílel na pokusu o útěk Martina Leciána z této věznice, v následném procesu byl obviněn ze spoluúčasti na usmrcení strážného Ferencze Kisse a odsouzen k trestu smrti zastřelením. Prezident Tomáš G. Masaryk vyhověl Kašpaříkovu odvolání a změnil mu trest smrti na doživotní žalář. Roku 1928 byla vojenská věznice a trestnice v terezínské Malé pevnosti zrušena, a tak si Kašpařík v následujících letech odpykával trest ve věznici a trestnici Bory (nyní Věznice Plzeň). Během protektorátu Čechy a Morava odmítl Kašpařík nabídku nacistů, aby jim sloužil jako popravčí. Zakusil též vězení ve Valdicích u Jičína (nyní Věznice Valdice) a po odpykání dvaceti let vazby byl propuštěn na svobodu. Pracoval jako lisař a příslušník závodní stráže v Kovohutích v Ostravě. Zemřel po roce 1966, datum jeho úmrtí není známo.