Edice listiny
Corpus diplomaticus et epistolaris Moraviae, Tomus quartus. Ab annis 1261–1293. Studio et opera Antonii Boček. Olomucii, 1845. Č. 296, s. 375–376.
PŘEKLAD
My, Václav, z Boží milosti král český, vévoda krakovský a sandomierzský, markrabě moravský, touto listinou dáváme ve známost všem současníkům i budoucím. Z nám vrozené naší dobrotivé milostivosti a s obvyklým zaujetím usilujeme o rozhojnění prospěchu a výhod svých poddaných a k jejich povznesení jsme puzeni poskytovat svou záštitu o to raději, čím více k tomu mnohonásobně přispívá jejich upřímná zbožnost a milostivá připravenost být nás vždy poslušni. A protože tedy z naší obvyklé královské štědrosti velmi horlivě poskytujeme svou pozornost vždy pohotové, upřímné a nám milé oddanosti našich milých olomouckých občanů vůči naší osobě, a chceme je proto štědře obdařit přízní své milosti, jsouce dobrotivě nakloněni jejich prosbám, tyto naše milé a věrné olomoucké občany navždy osvobozujeme od placení mýta v Litovli. Rovněž tak je prohlašujeme za osvobozené od mýta, jímž jsou nenáležitě zatíženi v Kojetíně, a to tím spíše, když sami tvrdí, že k placení tohoto mýta nejsou zavázáni žádným právem ni zvykem. Nadto ještě ze zvláštní milosti naší štědrosti týmž olomouckým občanům milostivě udělujeme výjimku v tom, že pokud něco z jejich majetků, co dosud zakoupili, pochází od šlechticů a dalších osob jakéhokoliv stavu, nebo pokud se stane, že by kdykoliv příště od nich cokoliv zakoupili, nechť jsou tyto majetky osvobozeny od veškeré jurisdikce a vymáhání [žaloby z pohledávky]. Rovněž tak si přejeme, aby pokud by někdo proti našim občanům z jakékoliv příčiny vyvolal a vedl právní řízení, nechť ono řízení probíhá před rychtářem, přísežnými konšely a veškerým shromážděním řečeného města Olomouce a svou při vede podle práva, které platí v tomto městě. Navíc ještě dodáváme, že řečení občané olomoučtí nejsou již více nikterak povinni všeobecné daně uložené celé zemi platit ze svých majetků, ať již koupených, nebo těch, které mají být zakoupeny u šlechticů a kterýchkoliv dalších zemanů, výběrčím této všeobecné daně, ale jen tehdy, když budou při jakékoliv příležitosti vypsány jiné dávky a poplatky či jakákoliv jiná služebná povinnost města Olomouce, pak řečení občané, kteří mají jakékoliv majetky zakoupené od šlechticů či jiných našich zemanů, ze svých majetků sobě uložené zmíněné daně, dávky a poplatky strpí a spolu s městem Olomoucí řádně zaplatí. Kromě toho z majetků zakoupených či majících být zakoupených od šlechticů a jakýchkoliv dalších osob nesmějí být vázáni k žádným jiným výdajům, než jaké mají ze svých majetků v prvním nájmu připojených k tomuto městu. Navíc, abychom ještě dovršili míru naší milostivosti, připojujeme a přejeme si následující, totiž aby žádný ze šlechticů a našich zemanů bezprávně nezadržoval žádného člověka, který by chtěl z jejich majetků přejít k řečenému městu a ani se ho nesnažil jakkoliv obtěžovat, nýbrž ho svobodně propustil. A pokud by se onen šlechtic nebo zeman pokusil vést nějaké právní řízení proti takovému člověku, nechť se tak děje před soudcem, přísežnými konšely a společenstvím občanů řečeného města Olomouce, kteří tam budou moci plně uplatnit své právo. Dále aby naši řečení milovaní a věrní občané z větší štědrosti naší velkorysosti požívali ještě dalších výhod, autoritou tohoto našeho privilegia všem a jednomu každému pevně a důrazně zakazujeme, aby se žádný z lidí neodvážil nebo nezamýšlel v celé šíři vzdálenosti jedné míle od města Olomouce vařit pivo. Na dosvědčení toho všeho a potvrzení platnosti této listiny jsme ji nechali důstojně opatřit oporou našich pečetí. A protože si přejeme, aby vše i jedno každé výše řečené nabylo platnosti a trvalo na věky, rozhodujeme taktéž touto listinou, aby nikdo z obročníků, rychtářů a úředníků a kterýchkoliv věrných poddaných moravské země se neodvážil jakýmkoliv způsobem narušit poskytnuté výsady či v pošetilé troufalosti proti nim jakkoliv jinak vystupovat. Pokud by se kdokoliv pokusil proti nim jakkoliv jednat, nechť pocítí naši těžkou nepřízeň vedoucí k jeho zavržení. Dáno v Olomouci skrze ruce mistra Jana, probošta ze Sadské, našeho protonotáře moravského, léta Páně tisícího dvoustého devadesátého prvního, čtvrtého dne před dubnovými Idami,1 ve čtvrté indikci.2
Z latinského originálu přeložil Lubor Kysučan
1 Idy (lat. Idus) označují v březnu, květnu, červenci a říjnu 15. den, v ostatních měsících 13. den. Výpočet pro x Idus se provádí podle toho, který den jsou v daném měsíci Idy – k 15 nebo 13 přičte 1 a odečte číslo před idami (x), tedy 13 + 1 − 4 = 10 (10. dubna 1291).
1 Indikce je číslo z patnáctiletého cyklu přiřazené k jednotlivým rokům křesťanského letopočtu.