Návštěvy prezidenta ČSR Edvarda Beneše v Olomouci (1936, 1937, 1946, 1947)

Dr. Edvard Beneš navštívil v nejvyšší státní funkci město Olomouc celkem čtyřikrát: 11. června 1936, 22. – 26. srpna 1937, 14. července 1946 a 21. února 1947

V poválečné Olomouci
(14. července 1946)

Z šestiletého londýnského exilu se Edvard Beneš vrátil 3. dubna 1945 přes Moskvu do vlasti, a to zvláštním vlakem do Košic, kde byla následujícího dne ustavena první poválečná československá vláda v čele s bývalým velvyslancem v SSSR Zdeňkem Fierlingerem. Dne 16. května přijel E. Beneš do Prahy. 28. října 1945 byl potvrzen ve funkci prezidenta a 19. června 1945 byl znovu zvolen prezidentem Československa.

K nejzávažnější proměně došlo v poválečné Olomouci ve vědě a vysokém školství – 21. února 1946 byl přijat Prozatímním Národním shromážděním vládní návrh zákona ze dne 25. ledna 1946, jímž se obnovovala olomoucká univerzita pod jménem Františka Palackého se čtyřmi fakultami – lékařskou, filozofickou, právnickou a cyrilometodějskou bohosloveckou. Univerzita Palackého byla nicméně otevřena jen s fakultami lékařskou, filozofickou, cyrilometodějskou bohosloveckou a pedagogickou, jež byla zřízena zvláštním zákonem č. 100/1946 Sb.

Město Olomouc navštívil prezident Beneš spolu se svou chotí Hanou 14. července 1946 v rámci pobytu na Hané – pobyl ještě v Přerově a v Prostějově. Východiskem cesty byl zámek v Náměšti nad Oslavou, který tehdy sloužil jako prezidentské letní sídlo. Do Olomouce přijel E. Beneš z Přerova, špalíry vojska, hasičů, Sboru národní bezpečnosti, sokolských a orelských jednot i občanů stály proto od hodolanského mostu až na Masarykovo (dnes Horní) náměstí, kde byla naproti radnici postavena bohatě dekorovaná tribuna s moravskou orlicí. K prezidentovu uvítání se na tribuně shromáždily oficiální osobnosti a delegace. Prezident Beneš na projevy odpověděl:

„Se slovy uvítání vážete slib věrnosti budovatelskému dílu. Je dojemné slyšeti, kolik občanů z toho kterého města zaplatilo svou věrnost životem, kolik se jich zúčastnilo podzemního boje nebo padlo v konečné revoluci. Jejich oběť vyplynula z velké mravní rozhodnosti a dosáhla často klasické velikosti. Svou práci a snažení musíme založit na znalosti a pochopení dnešních skutečností. Bylo málo generací, které prošly dobami tak bouřlivými, sociálními, hospodářskými i mravními.“

Prezident Beneš pak hovořil o dvou posledních válkách a o pokusu buržoazie a reakčních sil zachránit svoje pozice fašismem a svůj projev ukončil těmito slovy:

„Dnes se stává vaše Olomouc znovu univerzitním městem. Bude míti o to tím větší úkol a větší zodpovědnost v pěstování těchto velikých tradicí a ve výchově nových generací pro republiku a národ. V práci pro budování tohoto nového hospodářského a sociálního řádu přeji vašemu městu a všemu obyvatelstvu co nejvíce úspěchů. Buďte tu všichni zdrávi!“

Nato byly prezidentovi představeny oficiální osobnosti. Následovala recepce na arcibiskupství, uspořádaná olomouckým arcibiskupem ThDr. Leopoldem Prečanem. V 17 hodin 15 minut odejel prezident Beneš do Prostějova a přes Brno do Náměště nad Oslavou. Až do Brna provázela prezidentskou kolonu čestná letka.