Podpis v Pamětní knize města Olomouce

Závěr projevu ministra zahraničních věcí ČSR Jana Masaryka v Olomouci 24. května 1947

„(…) Já budu za chvilku končit. Jsou svátky svatodušní a víte, že jsem vám nepřišel kázat. Já nejsem kazatel. Ale napadlo mi to, když jsem jel Hanou a díval se na ten požehnaný kraj a viděl jsem ty muže a ženy jakoby v modlitbě klečící – při práci, řekl jsem si, jsem rád, že jsem Čechoslovák, řekl jsem si svátky svatodušní, toto dušní podtrhuji, jsem přesvědčen, že v době mechanizace, bohužel, i atomizace, jsme trochu na ty duševní statky zapomněli. Velký mechanický pokrok, který jsme prodělali a který ještě proděláváme, duševní statky zanedbáváme.

Můj dědeček po straně otcově měl překrásný červený nos, který neměl od sodovky. Bydlel v Hustopečích a věděl, že tam víno není špatné. Ačkoliv nebyl člověkem věřícím, jezdil k nám na sv. Jana na pouť. V roce 1891 byla v Praze výstava a Křižík tam postavil první elektrickou dráhu, která jezdila od vchodu do Stromovky a stálo to dva krejcary. Přirozeně jsem se vezl. Náš dědeček, který s jistým protestem vzal na vědomí železnou dráhu, ačkoliv se mu to nelíbilo, a můj otec byl tenkráte na sněmu říšském, dědeček mu povídal: „Tomášku, ty lokomotivy, tomu už jako rozumím, ale to je svinstvo. Tam není toho kouře vidět a ty jako ablegát bys to měl zakázat.“

Ten mechanizační pokrok je tak ohromný, my budeme mít stratosférické letadlo, které bude létat do Ameriky za tři a půl hodiny. Člověk přijde dřív, než odjel. Ale prosím vás, bratři a sestry, mám vás moc rád, ale zamyslím-li se nad tím, dojdu k závěru, že budeme-li tak pokračovat, náš život se stane v dohledné době příliš pohodlný. Budou se mačkat knoflíky a to, co nás udělalo silnými duševně, ta tělesná práce, bude trochu pozadu. Prosím vás, myslete na to, přirozeně, já bych chtěl, aby každý měl doma ledničku, abyste žili pohodlněji, než žijete dnes, abyste měli víc prachů, aby se nám dobře vedlo, ale nezapomínejte na to, co je za horizontem, to, co ucho neslyší a oko nevidí. Já nekážu, že ten náš vesmír je tak veliký, a když si myslíme, že všechno víme, tak in facto trochu hřešíme. Musíme se učit.

Mějte své přesvědčení, přesvědčení politické, a končím tím. Hádejte se skoro o všem, ale ne o všem. Hádejte se o 90 procent více a pak těch 10 procent, o kterých se musíme dohodnout všichni, nechceme-li zahynout, to je věc věčná, to je humanita, to je láska. Vždycky se musíme mít rádi, my se musíme naučit se celý den hádat jako psi o kost a pak jít jako kamarádi spolu na večeři. To je těch 10 procent. Žíti spolu jako přátelé, i když jsme různých odrůd politických, i když jsme jiného přesvědčení. A pak ještě něco. Vy mi to nebudete věřit, ale já ohromně věřím na pokoru. Bez pokory se to nedá vyhrát. Jsme přesvědčeni, že to víme, je dokázáno, že to neumíme. Doufejme, že to umíme, chtějme umět a buďme bezohlední ve věcech, na kterých nám záleží, ale žijme dohromady tak, jako jsme vy a já za války žili. Já jsem byl exponován tam venku, ale byl jsem pořád s vámi, ale vy jste tu a tam ve středu byli se mnou a mě se nikdo neptal, jsem-li té strany té nebo té. Poněvadž jsme bojovali o věc velkou, o věc svatou, o znovuzrození.

Teď jsme podnikli boj stejně důležitý, stejně svatý, boj o mír. Ono někdy je lehčí umírat pro ideu než pro ni. Je zajímavé, jak historie lidská ukazuje, jací jsme byli osli. Vždycky jsme čekali, až bylo pozdě. Pak jsme začali válku a utráceli jsme 50 miliard denně pět roků. Pak válka skončila. A když mají někde stavět kanál, který stojí 300 tisíc, tak se o tom strýcové političtí radí dva roky, než ho postaví. Kdyby svět dnes rozhodl, že na výstavbu míru a sociální spravedlnosti věnuje tolik, co stála světová válka čtrnáct dní, zaručuji vám, že budeme mít asi 50 let mír.

Proto vás prosím, my všichni jsme byli fanatiky za války, my chtěli vítězství. My jsme si ho zasloužili a ty naše Lidice, Ležáky, koncentráky, ti umírající věřili, že ten mír vydobudeme.

Prosím vás, bud'me aspoň z jedné desetiny tak fanatičtí, jako jsme byli pro vítězství a budeme mít mír. Duševní hodnoty, i materiální hodnoty se spojí tak, aby se nám vedlo, jako se sluší vést Čechoslovákům, Slovanům, Evropanům a světovým občanům. Bůh s vámi!“

Zdroj: Archiv Ministerstva zahraničních věcí ČSR, Kabinet, kr. 43, spis. obal II, Ministr zahraničních věcí Jan Masaryk – Přednášky a proslovy, Čj. 1182271A-47. Publikováno in: Jan Masaryk. Projevy, články a rozhovory. 1945–1948. Praha 1996, s 434–136.