Z deníku Johanna Josepha hraběte von Khevenhüller-Metsch
Zevrubným pramenem k setkání toskánského velkovévody Františka Štěpána Lotrinského a polského krále a saského kurfiřta Augusta III. v Olomouci je deník nejvyššího hofmistra Johanna Josefa hraběte (později knížete) von Khevenhüller-Metsch; deník poskytuje mj. vzácné, byť místy poněkud nezáživné poučení o složitostech etikety, dodržované na tehdejších panovnických dvorech.
„19. (ledna 1745) se nestalo nic zvláštního. Vévoda1 jedl v poledne a večer jako včera en compagnie;2 všichni byli velmi znepokojeni, neboť ani od Haugwitze,3 ani odjinud nebylo o králově příjezdu slyšet ani to nejmenší, až konečně 20. – kdy jsme vyslechli mši v dómu a potom odjeli do kláštera Hradiska, abychom poslouchali zpívanou valašskou nebo hanáckou pastorálu,4 v poledne pak jako obvykle pojedli en compagnie – po jídle přijel Cavriani5 a oznámil, že královské panstvo dojelo do Bielska teprve včera a z noční stanice Frýdku vyrazilo velmi časně tohoto rána. Mohli by tedy přijet mezi osmou a devátou, protože cesty jsou vzhledem k napadlému sněhu ve značném nepořádku. Vévoda, jakož i ostatní dámy a kavalíři se nato oblékli do gala, neboť jsme měli hluboký a dvojitý dvorní smutek;6 všichni ale chtěli při této příležitosti učinit něco obzvláštního, zejména pak ukázat princeznám výslovné finesy. Ihned se vše připravilo k jejich příjezdu; králi a královně byly určeny biskupské pokoje, vévoda se přestěhoval do druhého poschodí a hraběti Brühlovi7 přenechal ve zmíněném druhém poschodí komnaty, jež pro sebe určil polský furýr8 ještě předtím, než bylo známo, že bychom měli jet do Olomouce. Tak se tedy naložilo s královskými pokoji; vůbec jsem dostal poručeno, abych ono rozdělení pokojů provedené dříve polským komorním furýrem měnil pokud možno co nejméně. […]
23. (ledna 1745) kolem jedenácté hodiny, neboť se předpokládalo, že princezny vzhledem k přestálé námaze budou chtít odpočívat o něco déle, poslal vévoda komořího a současně pokladníka hraběte Micherla Hannse von Althann,9 aby se zeptal na jejich zdraví. Nalezl je při svaté mši, jež jim byla čtena v jídelně, kde jsem dal zřídit oltář. Vévoda poslouchal mši v domácí kapli. Komoří se vrátil s obligátní odpovědí formulovanou v obvyklých výrazech a brzy poté se dostavil saský komoří s komplimentem, načež vévoda sešel dolů k princeznám a spolu s princem Ludvíkem10 setrval v jejich komnatě, než bylo ohlášeno jídlo, při němž se všichni usadili u tabule tak jako včera. Komoří přisouvali židle, hrabě Franz Esterházy, řečený Quinquin,11 obsluhoval princeznu Marii Annu a hrabě Losy12 princeznu Josefu. Oblékly se po polsku s čepicemi a diamantovými agrafami na hlavách, což jim velice slušelo. K tabuli byly pozvány všechny přítomné paní vedle některých mužů, totiž Auersperga,13 mne, Schönberga,14 dvou komoří ve službě a Františka Karla hraběte Kolovrata.15 Po jídle se v bývalé králově retirádě,16 sloužící nyní jako zrcadlový pokoj, hrálo až do čtvrté hodiny, kdy se panstvo odebralo k odpočinku.“
Aus der Zeit Maria Theresias. Tagebuch des Fürsten Johann Josef Khevenhüller-Metsch, kaiserlichen Obersthofmeisters, 1742–1772 (Z doby Marie Terezie. Deník knížete Johanna Josefa Khevenhüllera-Metsche, císařského nejvyššího hofmistra, 1742–1772), II, 1745–1749, Wien 1908, s. 5, 16. Přeložil Jiří Fiala.
1 Tj. toskánský velkovévoda František Štěpán Lotrinský.
2 Ve společnosti.
3 Friedrich Wilhelm hrabě Haugwitz (1702–1765), tehdy prezident Královského úřadu v Opavě.
4 O této pastýřské zpěvohře není známo nic bližšího.
5 Christoph hrabě Cavriani (1715–1783), c. k. komoří.
6 Dne 31. prosince 1744 dorazila do Vídně zpráva, že 23. prosince 1744 zemřela v Commercy (nyní departement Meuse) velkovévodova matka Élisabeth-Charlotte d’Orléans (* 13. září 1676 v Saint-Cloud, nyní departement Hauts-de-Seine).
7 Heinrich hrabě von Brühl (1700–1740), ministr, od roku 1746 premiér saského kabinetu.
8 Jako furýr se označoval úředník (v armádě poddůstojník) pečující o zásobování.
9 Michael Johann hrabě Althann (1710–1778).
10 Princ Ludwig Ernst von Braunschweig-Wolfenbüttel (1718–1788), císařsko-královský polní maršálek.
11 Ferenc hrabě Esterházy de Galántha (1715–1785), přezdívaný u dvora Quinquin (Děťátko).
12 Adam Philipp Losy von Losinthal (1705–1781), tehdy dvorní hudebník (Cavaliere della Musica).
13 Johann Adam kníže von Auersperg (1721–1795).
14 Adam Rudolph hrabě von Schönberg (1712–1795), tajný rada a generální poštmistr při saském kurfiřtském dvoře v Drážďanech.
15 František Karel hrabě Kolovrat-Libštejnský (1684–1753).
16 Pokoj sloužící k toaletě, v němčině 18. století se výrazem „Retirade“ označoval též záchod (v češtině „reterát“).