Marie Terezie a František I. v Olomouci (1748, 1754)

Císařští manželé Marie Terezie a František I. Lotrinský pobývali v Olomouci ve dnech 17. – 20. 6. 1748 a 6. – 10. 9. 1754.

Plán pevnosti a města Olomouce, konec 40. let 18. století. Vlastivědné muzeum v Olomouci. Překlad německé legendy umístěné na plánu v rámečku vpravo nahoře: 1 – město Olomouc, 2 – hrad u nynějšího dómu, 3 – Hradská brána,, 4 – Kateřinská neboli Nová brána, 5 – Střední neboli Brněnská brána, 6 – Litovelská brána, 7 – Reindlova branka, 8 – dómský kostel, 9 – biskupská rezidence, 10 – regulovaní kanovníci U Všech svatých, 11 – minorité, 12 – kostel sv. Petra, 13 – kartuziáni, 14 – kostel Panny Marie, 15 – panenský klášter sv. Kláry, 16 – špitál, 17 – jezuité, 18 – Nová věž (v originále neobvykle označená jako Rother Turn – Červená, popř. Rotherova věž), 19 – konvikt, 20 – seminář, 21 – stará zbrojnice, 22 – mučednická kaple sv. Sarkandra, 23 – dominikáni, 24 – kapucíni, 25 – kostel sv. Blažeje, 26 – panny sv. Kateřiny, 27 – radnice, 28 – farní kostel sv. Mořice, 29 – český kostel (tj. kaple sv. Cyrila a Metoděje), 30 – františkáni (tj. bernardini), 31 – Svaté schody, 32 – voršilky, 33 – Pavlovičky, 34 – kanovnická zahrada a špitál, 35 – předměstí Bělidla, 36 – ves Hodolany, 37 – Pruské stavidlo, 38 – kanovnická zahrada, 39 – Závodí, 40 – Jakubský mlýn, 41 – Klopoř, 42 – Saltzerův statek (tj. Dědinka), 43 – Saltzerův ostrov, 44 – lazaret a ostrov, 45 – Nový Svět, 46 – měděný hamr, 47 – kostel sv. Filipa a Jakuba, 48 – Německý Povel, 49 – Český Povel, 50 – Greinerova (též Zelená) Ulice, 51 – Střední Ulice, 52 – kostelík Panny Marie Pomocné a špitál, 53 – Svatý Kříž, 54 – Vozovka, 55 – Litovelská Ulice, 56 – Hejčín, 57 – střelnice, 58 – Lazce, 59 – Černovír, 60 – premonstrátský klášter Hradisko. Překlad německé legendy umístěné na plánu – zleva doprava a shora dolů: Weeg in Sternberg – cesta do Šternberka, Wisternitza Flus – řeka Bystřička, Morawa – Morava, Moskowitische Schleüsen – Moskovická stavidla, Weeg in Hungarn – cesta do Uher, Pobelka Flus – potok Povelka, Weeg auf Brünn – cesta na Brno, Kapheisel – skleník, Ziegelhaus – cihelna, Tafel Berg – Tabulový vrch, Spital – špitál (Panny Marie v poli), Steinbruch – lom, Weeg in Böhmen – cesta do Čech, Galgenberg – Šibeník, Galgen – šibenice, Steinmühl – Kamenný mlýn, Mühl – mlýn, Hatzeinerflus – Hejčínský potok, Dam – hráz.
Raportní plán olomoucké pevnosti z roku 1757 se zakreslením inundačních ploch, dosud nezcela zaplavených. Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/ac/Olomouc_map_1757.jpg. Johann Dominik Klein st.: Portrét polního podmaršálka Pierre-Philippa de Béchade Seigneura de Rochepine, olejomalba z roku 1763, Vlastivědné muzeum v Olomouci.

Olomoucká tereziánská pevnost

V letech 1742–1757 byla na základě rozhodnutí panovnice Marie Terezie vybudována nákladem 10 milionů zlatých olomoucká bastionová pevnost podle plánů a za dozoru vojenského inženýra polního podmaršálka Pierre-Philippa de Béchade Seigneura de Rochepine (* 1. 5. 1694, Calais, Francie, † 18. 3. 1776, Brno).

Fortifikační práce si vyžádaly nasazení až šesti tisíc pracovníků, nájem povozů z okolních vsí a výstavbu cihelen na Tabulovém vrchu. Kromě bastionů (v některých se nacházely kasematy) byla pevnost vybavena korunní hradbou (Korunní pevnůstkou), raveliny, kontregardami, čtyřmi redutami u toku řeky Moravy, dvěma rohovými pevnůstkami a jednou předsunutou pevnůstkou, jakož i dalšími fortifikačními prvky. S pomocí stavidel na upravených vodotečích bylo možné v případě nebezpečí zaplavit severovýchodní a jihovýchodní předpolí pevnosti. Vstup do města byl omezen na čtyři brány – Terezskou, Hradskou, Rohelskou a Litovelskou.