Představení hanácké zpěvohry na Hradisku 18. června 1748

Během návštěvy Marie Terezie a Františka I. Lotrinského v premonstrátském konventu na Hradisku u Olomouce byla zde pro potěšení vznešených hostů a jejich doprovodu provedena hanácká zpěvohra, patrně Pargamotéka (tj. Pragmatická sankce). Autorem zpěvohry byl velehradský cisterciácký řeholník P. Alanus – Ignác Plumlovský (1703–1759). Podle parodicky elegické arie na smrt císaře Karla VII. 20. ledna 1745 vznikla Pargamotéka až po tomto datu a byla zřejmě na Hradisku uvedena již 26. října 1747, přičemž je zmiňováno autorství P. Alana, a 9. ledna 1748. Text Pargamotéky, jejíž partitura se nedochovala, je obsažen v jediném rukopise náležejícím původně piaristické koleji u sv. Jana v Kroměříži, nyní je tento rukopis uložen v arcibiskupské hudební sbírce AMK, inv. č. A 4981. Nově Pargamotéku vydal Eduard Petrů: Copak to ale za mozeka hraje?, Ostrava 1985, s. 35–62.

„Pro potěšení Veličenstev byl našimi úředníky v hanácké kroje oblečenými a studenty a písaři též hanácky oděnými proveden tanec hanácký... Byla provedena hanácká opera Querrella contra Borussum (tj. Žaloba na Prusa – Pargamotéka?). Když byla obě Veličenstva přivedena do opatského sálu, započala opera za četné a nejslavnější hudby. Všichni hudebníci byli hanácky oblečeni a jednající osoby byly v šatu hanáckém mužském a jiné v ženském. V meziaktí byl zase tanec hanácký, provedený úřednicemi... Po této opeře koncertoval houslista oblečený v hanáckém ženském šatě.“

Diaria premonstrátského konventu na Hradisku u Olomouce, fond E 55, Premonstráti Klášterní Hradisko, (1078) 1200–1800, Moravský zemský archiv Brno. České regesty z těchto diarií pořídil Josef Prucek, Diáře premonstrátské kanonie na Hradisku u Olomouce 1693–1783, Deník rezidence na Svatém Kopečku 1734–1741, strojopis, Olomouc 1993, Národní památkový ústav – Územní odborné pracoviště v Olomouci, sign. II–593.

V samostatné rukopisné relaci o návštěvě Marie Terezie a Františka I. Lotrinského v Olomouci, vevázané do konvolutu Diarium monasterii Gradiscensis annorum 1750–1751 adligatis memorialibus ac copii documentorum, uloženém ve fondech Vědecké knihovny v Olomouci, sign. M II 257, přív. 30, nepaginováno, se uvádí, že představení, jemuž přihlíželo na 400 diváků, zahájil orchestr se 40 hudebníky, Veličenstva sledovala děj zpěvohry pomocí její synopse a velice se jim líbili hanáčtí zpěváci, tanečníci i hudebníci.

„Kolem páté hodiny se jelo hromadně do kláštera Hradiska, kde prelát dal stejně jako roku 1745 předvádět hanáckou pastorálu. Zpět šel císař s muži pěšky a udělal velkou túru kolem vnějších opevnění, přičemž jsem ho doprovázel až do návratu do jeho pokoje. Po souper se šlo inkognito zhlédnout iluminaci na náměstí.“

Aus der Zeit Maria Theresias. Tagebuch des Fürsten Johann Josef Khevenhüller-Metsch, kaiserlichen Obersthofmeisters, 1742–1772 (Z doby Marie Terezie. Deník knížete Johanna Josefa Khevenhüllera-Metsche, císařského nejvyššího hofmistra, 1742–1772), II, 1745–1749, Wien 1908, s. 5, 16.

Přeložil Jiří Fiala.

Opera SanCtIonIs PragMatICæ NoVa atqVe Vera DVabVS PartIbVs eXhbIta OrbI. AVthor PoesIs et MVsICæ, VtrVIVsqVe HanatICæ, est: NoTVs In IVDæa EIVs.¹ Pargamotéka,² to je: Smlóva hanácká stranevá králové cere, veobrazená skrz čtere podmistre,³ jakobe ministre k šterem koronám veslany, pro maló kratochvilo v mozece představená skrz teto spivajici vosobe: břeštkant⁴ – králova dcera, kaňór⁵ – Jora Rozom, legát k tisařovi,⁶ prvni řechtoň⁷ – Jan Rada, legát k Francózovi, drohy řechtoň – Kreštof Modré, legát k Špaňhelovi, třeti řechtoň – Mikoláš Chetré, legát k Landeborkovi,⁸ všece od Veškova⁹ vebrani a do Trantareje¹⁰ veslani.

¹ Tj. Nová a pravá opera o pragmatické sankci předvedená světu ve dvou částech. Autor veršů a hudby, obojího hanáckého, je znám v celé Judeji. – Skladatel Pargamotéky se kamufloval zkráceným zněním 2. verše Žalmu 76 (75), jehož úplné znění obsahuje litery, z nichž lze sestavit řádové jméno Ignáce Plumlovského Alanus (cit. podle Nova vulgata Bibliorum sacrorum editio, Libreria edicrita Vaticana 1986, s. 955): „Notus in Judaea Deus, / in Israel magnum nomen eius.“ V českém ekumenickém překladu (Praha 1994, s. 516) znějí tyto verše následovně: „V Judské zemi je znám Bůh, / má velké jméno v Izraeli.“ Latinský titul zpěvohry obsahuje ve své první i druhé části chronogram 1747.
² Lidová zkomolenina termínu „sanctio pragmatica“, pragmatická sankce, tj. panovnický výnos závažného dosahu, v tomto případě pragmatická sankce císaře Karla VI. z 9. dubna 1713, ustanovující nedělitelnost habsburských držav a v případě vymření mužské linie rodu Habsburků nástupnictví trůnu v jejich ženské linii.
³ Purkmistry.
⁴ Zkomolenina lat. termínu „discant“ – soprán (nápodobou s „břeštět“ – vřeštět).
⁵ Nápodoba lat. termínu „cantus“ – obvykle soprán, v tomto případě zřejmě baryton nebo bas; současně hanácký výraz „kaňór“ znamená kanec.
⁶ Vyslanec k císaři, tj. Karlu VII., současně bavorskému kurfiřtu Karlu Albrechtovi.
⁷ Posměšný novotvar ze slovesa „řehtat“, označující pravděpodobně tenorový hlas.
⁸ Tj. k Brandeburkovi (Braniborovi) – pruskému králi Friedrichu II.
⁹ Tj. od moravského města Vyškova, jež v polovině 18. století náleželo ke statkům olomouckého biskupa.
¹⁰ Tramtárie nebo Trantárie, lidový výraz pro zapadlou, neznámou zemi, kraj nebo místo.