Tři balíčky s „pekelnými stroji“

Dne 9. září 1947 kolem 15. hodiny se na poštovní úřad č. 3 v Ostrovní ulici v Praze 2 dostavil muž starý 35 až 45 let, vysoký 170 až 172 cm, štíhlé postavy, se světle kaštanovými vlasy a ve tmavém nebo tmavošedém obleku, jehož totožnost nebyla zjištěna a jenž podal k odeslání tři balíčky obsahující údajně vzácné parfémy a adresované náměstku předsedy vlády Klementa Gottwalda PhDr. Petru Zenklovi (1884–1975), předsedovi Československé strany národně socialistické (ČSNS), ministru spravedlnosti JUDr. Prokopu Drtinovi (1900–1980), členu předsednictva ČSNS, a ministru zahraničních věcí Janu Masarykovi (1886–1948), bez politické příslušnosti.

Jako odesílatelka dvou balíčků byla uvedena K. Malá, Parfémy, Praha III, Nerudova č. 7, balíček pro Jana Masaryka odeslal K. Malý se shodnou adresou. Díky obezřetnosti Zenklova tajemníka byl následujícího dne balíček s již otevřenou krabičkou předán příslušníkům Státní bezpečnosti, kteří nato zajistili balíček zaslaný ministru Drtinovi a otevřený jeho tajemníkem, zatímco balíček určený Janu Masarykovi s nepřesnou adresou byl zajištěn ještě na cílovém poštovním úřadě v Praze-Střešovicích.

Vyšetřování uskutečněné příslušníky Státní bezpečnosti nato prokázalo, že adresy odesílatelů jsou fingované (A. Malá, narozená roku 1851, zemřela v roce 1941), že krabičky použité k pokusu o atentát na výše uvedené ministry vyrobil pražský obuvník Stanislav Pilař a že pachatel či spolupachatel činu je zakoupil 4. nebo 5. září v obchodě Antonína Brázdy na Václavském náměstí č. 42 v Praze. Dne 11. září 1947 předložil vojenský pyrotechnik kapitán Rudolf Gold analýzu výbušného zařízení, v níž konstatoval, že „takto zhotovený pekelný stroj byl schopen při uvedení v činnost usmrtit více osob a demolovat místnost o výměře 120 kubických metrů“; krabice s náložemi téhož druhu byly objeveny náhodným rybářem ve vltavské tůni v Praze-Bráníku. Otisky prstů na doličných předmětech se nezjistily.

Za vypátrání pachatele atentátu byly vypsány vysoké odměny, postup vyšetřování se zveřejňoval v novinách i v rozhlase, v biografech se promítal film prezentující okolnosti pokusu o atentát na tři členy vlády s výzvou k divákům o poskytnutí pomoci při dopadení pachatele či pachatelů, ale bez konkrétního výsledku. Sdělovací prostředky ovlivňované KSČ nicméně naznačovaly, že se jedná o provokaci ze strany ČSNS s cílem ovlivnit v její prospěch parlamentní volby v roce 1948.