Internace poslanců francouzského národního konventu v Brně, Olomouci a Hradci Králové

Během válečných konfliktů evropských mocností, v prvé řadě habsburské monarchie, s revoluční Francií sloužily moravské pevnosti Brno a Olomouc a české pevnosti Hradec Králové a Josefov od roku 1793 jako místo internace pro státní vězně – zajaté významné francouzské politiky a vysoké armádní důstojníky. Jednu skupinu těchto státních vězňů, de iure válečných zajatců, tvořili bývalí poslanci francouzského Národního konventu. Po porážce francouzské Severní armády u Neervinden v Belgii 18. března 1793 se rozhodl její vrchní velitel, generál Charles François Dumouriez, zosnovat státní převrat a zasvětil do svých plánů i francouzského ministra války ve vládě girondistů, generálporučíka Pierra Riela de Beurnonville, ten však Dumouriezovy záměry vyzradil Národnímu konventu a byl 1. dubna 1793 vyslán se čtyřmi komisaři Armandem-Gastonem Camusem, Françoisem Lamarquem, Jeanem-Henrim Bancalem Desissarts a Nicolasem-Marie Quinettem – k Severní armádě, aby generála Dumourieze zbavili velení. Dumouriez neváhal, dal všech pět vyslanců Národního konventu i některé členy jejich doprovodu zatknout a vydal je Rakušanům, do jejichž tábora sám uprchl. Skupina francouzských zajatců byla po věznění v různých říšských pevnostech s výjimkou ministra generála Beurnonvilla, jenž byl eskortován odděleně, transportována na české území a na počátku srpna 1793 byli internováni v Brně na Špilberku, v Olomouci a v Hradci Králové. Zatímco François Lamarque, Nicolas-Marie Quinette a sekretář Foucauld byli umístěni na Špilberku, Armand-Gaston Camus, adjutant Ménoire a sekretář Villemur byli dopraveni do pevnosti Hradec Králové, ministr války generálporučík Pierre Riel de Beurnonville, jeho sluha Marchand, adjutant Constant Laboureau (La Boureau) a Jean-Henri Bancal Desissarts byli eskortováni do Olomouce. Beurnnonvillovi, Marchandovi a Laboureauovi byly určeny cely v Jezuitských kasárnách (bývalé koleji Tovaryšstva Ježíšova, zrušeného roku 1773, nyní budov Správního archivu Armády ČR, nám. Republiky 4), Bancal Desissarts byl vězněn v Klariských kasárnách (bývalém klášteře klarisek, zrušeném roku 1782, nyní objektu Vlastivědného muzea v Olomouci, nám. Republiky 5). Adjutant Constant Laboureau byl později převezen do pevnosti Hradce Králové.

V říjnu téhož roku 1793 se na Špilberku ocitl též poštmistr ve městě Saint-Menehould (na severovýchodě Francie) Jean-Baptiste Drouet, jenž dne 21. června 1792 překazil ve Varennes-en-Argonne útěk francouzské královské rodiny z Paříže, když poznal podle portrétu na asignátu (papírové bankovce) v majordomovi cestujícího panstva krále Ludvíka XVI., zatímco se královna Marie Antoinetta vydávala za guvernantku svých vlastních dětí. Za svůj „královský úlovek“ obdržel Drouet finanční odměnu 30 tisíc livrů a byl zvolen poslancem Národního konventu. Dne 14. září 1793 byl Drouet vyslán jako komisař Národního konventu k francouzské Severní armádě operující v Belgii, u pevnosti Maubeuge (département du Nord) obléhané armádami protifrancouzské koalice upadl do rakouského zajetí a posléze byl uvězněn na brněnském Špilberku. Odvaha ani vynalézavost Drouetovi nechyběly, sestrojil si totiž údajně z ložního prádla a dřevěné konstrukce svého lůžka padák, s nímž skočil z terasy pod oknem své cely do pevnostního příkopu, zlomil si však přitom nohu a byl stráží dopaden.