Francouzští a polští státní vězňové v olomoucké pevnosti

Francouzští a polští státní vězňové v olomoucké pevnosti

Tompkins Harrison Matteson (1813–1884): Lafayette s manželkou a dcerami ve vězení v Olomouci, olej na plátně, 1850, Lafayette College Art Collection, Lafayette College, Easton, Pennsylvania, USA. Okovy na Lafayettových nohou neodpovídají skutečnosti.
Marie Adrienne Françoise de Noailles markýza de La Fayette (1759–1807), olejomalba neznámého malíře, na rubu obrazu štítek s nápisem „Marquise/de/la Fayette/née Noailles“, poslední třetina 18. století, Christie’s, London. Henri Grévedon (1776–1860): Virginie du Motier de La Fayette markýza de Lasteyrie du Saillant (1782–1849), litografie, Lafayette College, Easton, Pennsylvania, USA. Olomoucký žalářník Colomba přezdívaný Cataquois (Copánek). Akvarel, 19,8 × 14,2 cm. Na zadní straně rámu štítek s francouzským nápisem: „A. Maubourg / Grange, 8. srpna 1831. Žalářník v Olomouci, podle skutečnosti namalováno mou matkou Anastasií La Fayette hraběnkou Tour Maubourg během zajetí jejího otce, s nímž byla vězněna v roce 1795.“ Christie’s, cena 8 750 euro. Zdroj: http://www.christies.com/lotfinder/drawings-watercolors/anastasie-de-la-fayette-le-geolier-de-5334589-details.aspx Při propuštění z internace v Olomouci věnoval generál Gilbert Lafayette svůj cvičný kord a svoje mapy olomouckému poštmistru Pavlu Batkovi (psán též Patka či Batke), svobodnému zednáři, jenž zprostředkoval vězněným Francouzům tajnou korespondenci. Paul Batka kord odkázal svému synovi Janu B. Batkovi, pražskému výrobci chemických přístrojů a chemikálií. Kord pak putoval k manželovi jeho dcery Henrietty (1835–1911), profesoru Českého vysokého učení technického v Praze Janu Baptistovi Lamblovi (1826–1909), poté byla jeho držitelkou Jarmila Čápová rozená Lamblová, nato kord vlastnil její syn Jan Čáp, otec nynějšího držitele kordu Jana Čápa z Prahy. Pamětní deska Gilberta Lafayetta na průčelí Vojenského správního archivu Armády ČR v Olomouci, nám. Republiky 4, dílo sochaře Karla Lenharta (1904–1978), odhalená 9. září 1928. Za protektorátu Čechy a Morava byla pamětní deska odstraněna, znovu byla instalována 13. září 1997. Foto Michal Maňas. Julius Pelikán (1887–1969): „LIBERTÉ – ÉGALITÉ – FRATERNITÉ [Svoboda – Rovnost – Bratrství.] / Ř[ádná] A D[okonalá] L[óže] LAFAYETTOVA NA TŘECH ROVINÁCH, OR[ganizace] OLOMOUC 1933“ Pamětní medaile G. Lafayetta vydaná olomouckými svobodnými zednáři. Stříbro, 1933.

LAFAYETTOVA MANŽELKA A DCERY V OLOMOUCI A PROPUŠTĚNÍ FRANCOUZSKÝCH STÁTNÍCH VĚZŇŮ Z OLOMOUCKÉ INTERNACE

Třebaže se Lafayette neúspěšně 8. listopadu 1794 pokusil o útěk z Olomouce na polské území, povolil císař František II. (1768–1835), aby s Lafayettem sdílely internaci od 24. října 1795 jeho manžela Adrienne a dcery Anastázie a Virginie. Lafayette byl potrestán jen zákazem vyjížděk za pevnostní hradby, povoleným mu ze zdravotních důvodů do jeho pokusu z Olomouce uprchnout – vězení mu mělo být sice zostřeno tříměsíčním nošením okovů, ale císař František II. tento trest „odložil“. Se svými přáteli v zahraničí vedli manželé Lafayettovi tajnou korespondenci, kterou jim zprostředkovali olomočtí svobodní zednáři – profesor zdejšího C. k. lycea Christoph von Passy a poštmistr Paul Batka (též Batke či Patka). Po vítězství francouzského divizního generála Napoleona Bonaparta nad Rakouskem v severní Itálii byli všichni francouzští státní vězňové z olomoucké internace dne 19. září 1797 propuštěni.