Onemocnění dětí Mozartových

Pokračování dopisu Leopolda Mozarta z Olomouce Lorenzi Hagenauerovi do Salcburku ze dne 10. listopadu 1767:

„Teď záleželo jen na tom, zda bude ještě proveditelné dítě převézt. Lékař řekl ano!, protože se ještě neobjevila vyrážka a nebylo vůbec jisté, zda to budou neštovice. Odpoledne ve 4 hodiny byl Wolfíček zabalen do kožených prostěradel a kožichů a snesen do povozu, a tak jsem s ním jel na dómské děkanství. [Dne] 29. [října 1767] bylo vidět několik malých červených skvrn, ale nikdo z nás ještě nevěřil na neštovice, protože už nebyl tak nemocen; a nebral nic jiného než každou 6. hodinu prášek, totiž: ĭ march: orph: V. ĭij diaph: ñ Lot arc: 2pl: āā gr: VI. Sacc: cit: gr: X. a potom stále čaj z chrastavce. 30. [října 1767] na jeho jmeniny neštovice plně vyrazily a tyto i další dny bral následující: ĭ orph: V. epileph: march: ĭij diaph: ñ Lot arc: 2pl: āā gr: VI. Myrh: elect: gr: 1 Sacc: cit: gr: 17. K tomu se tedy přidala jen myrrha a dále se užíval čaj z chrastavce. Jakmile neštovice vyrazily, byla veškerá alterace pryč a chvála Bohu! cítil se stále dobře. Jenom byl velice plný, a protože neuvěřitelně otekl, ztloustl mu nos, a když se pozoroval v zrcadle, tak řekl: ,Teď vypadám stejně jako Mayrl!‘, myslel pana muzikuse Mayra. Od včerejška neštovice tu a tam odpadávají a všechny otekliny se už před dvěma dny ztratily.“