Medikamenty Leopolda Mozarta

Černý prášek – Pulvis epilepticus niger. Složení prášku se dosti měnilo, zde sestává z následujících ingrediencí: kořeny pivoňky, které byly vytaženy ze země během ubývajícího měsíce, a pivoňková semena, zdřevnatělý stonek aloe, dřevěné uhlí z lipového dřeva, dubové jmelí, tj. ochmet evropský; drcená slonová kost; spodium; prášek z jeleních parohů; prášek z perel, z červených korálů aj., a dále lístky (folie) zlata – na lístek zlata se prášek nasypal, lístek se sroloval a spolkl.

Markraběcí prášek – Pulvis epilepticus marchionis. Obsahoval devět práškových ingrediencí (kořen pivoňky vykopaný za ubývajícího měsíce, jmelí, slonovinu, preparované losí kopyto, kostní popel, pálený jelení roh z hrotů paroží, perly a bílé korály, po zpráškování se přidávalo 20 lístků čistého zlata. Používal se především proti epilepsii, ale pomáhal také při horečkách, neštovicích a mírnil noční vidiny (,terrores nocturnos tolit‘).

Arcanum duplicatum, podle objevitele nazýváme též ,Mynsichti‘ nebo ,Panacea Holsatica‘ či ,Sal polychrestum Glaseri‘, je typické chemiatrikum 17. století. Je to kalium sulphuricum, někdy s nežádoucím stopami železa nebo mědi. Posilovalo vylučování moči, potu a stolice.

Antimonium diaphoreticum sine lotione je v podstatě kalium stibicum či kalium metaantimoniatum. Výchozí surovinou byl antimonit (sirník antimonitý). Léčivo působilo mírně potopudně, protihorečnatě a čistilo krev.

Succinum citrinum, žlutý jantar, byl považován za medikament uvolňující křeče, ale přičítal se mu též posilující účinek na srdeční činnost. Již v polovině 19. století se však prokázalo, že jantar prochází organismem bez účinku, a byl tudíž z terapie vypuštěn.

V druhém receptu se kromě těchto léčiv uvádí Myrrha electa – pryskyřice získávaná z některých druhů myrhovníku, opadavého stromku či keře. Měla mít posilující účinky a podporovat vstřebávání léčiv, ale již v 19. století byla pokládána za léčivo v interní medicíně nepotřebné a uplatnila se pak jen k zevnímu použití.

Čaj z chrastavce, Herba Scabiosae, měl očistit krev při kožních vyrážkách a také při infekčních nemocech. Obsahuje třísloviny a hořčinu. Matečná rostlina je Knautia arvensis L., dříve nazývaná Scabiosa arvensis L., chrastavec rolní.

(Podle Zdeňka Hanzlíčka: Olomoucké recepty pro W. A. Mozarta z roku 1767. K 250. výročí jeho narození v r. 2006. In Sborník přednášek z dějin farmacie přednesených na odborných symposiích v roce 2006 a 2007, Sekce dějin farmacie České farmaceutické společnosti, Praha 2007, s. 23–25.)