Mozartovi jako hosté na kapitulním děkanství

Když se u Wolfganga objevily příznaky onemocnění černými neštovicemi, využil otec Mozart pohostinství kapitulního děkana Leopolda Antonína hraběte Podstatského z Prusinovic, jehož znal ze Salcburku, a přestěhoval se s rodinou do jeho rezidence (nyní budova Arcidiecézního muzea na Václavském náměstí) Zde onemocněla i Wolfgangova sestra Nannerl, ale obě děti se díky péči, které se jim dostalo od lékaře Josefa Wolffa, uzdravily. Na pobyt Mozartových v Olomouci vzpomínala po letech sestra W. A. Mozarta Marie Anna (Nannerl) v lipském časopise Allgemeine musikalische Zeitung z 22. ledna 1880: „V Olomouci dostal můj bratr neštovice a onemocněl tak, že devět dní nic neviděl a několik týdnů po svém uzdravení si musel šetřit oči. Byla mu dlouhá chvíle, a hledal proto rozptýlení. Dvorní kaplan tamějšího biskupa pan [Jan Leopold rytíř] Hay, pozdější biskup královéhradecký, nás denně navštěvoval. Byl velmi obratný v kouzlech s kartami a bratr se je od něj s velikou zručností naučil. Také nás navštěvoval místní šermířský mistr [patrně Lactantius de Sara] a ten musel bratra učit šermovat.“ V dopise z 29. listopadu 1767 psal Leopold Mozart příteli Johannu Lorenzovi von Hagenauer do Salcburku mj.: „Tak jsem byl zde potud jako arestant a moje procházky se odbývaly hlavně po Hradiské cestě a kolem fortifikací, které jsem do té míry, jak je to dovoleno, důkladně prohlížel – neslýchaně se na nich pracuje. Hudba v dómu je slabá, ba velice slabá! Komedianti [divadelní společnost Mathiase Josepha Einzigera, hrající v provizorním divadelním sále na nádvoří Hauenschildova paláce] jsou tu takoví jako ti, co hráli v Salcburku v buvolí stáji. [Tzn. v ohradě a stáji pro buvoly, jejichž chov zaváděl v Salcburku arcibiskup Leopold Anton říšský svobodný pán von Firmian (1679–1744). Stáj stála mezi vnitřní a vnější Lineckou branou (nyní Linzengasse 72). Dne 4. listopadu 1782 byli zde chovaní buvoli vybiti].“