![Svatba Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny dne 1. září 1310 v katedrále Panny Marie a svatého Štěpána v německém městě Špýru (Speyer), iluminace v rukopise Codex Balduini Trevirensis, 1310–1340, fol. 5r, Landesarchiv Koblenz. V horní polovině pergamenového folia zachytil malíř římského krále Jindřicha Lucemburského s manželkou Markétou Brabantskou v Kolíně nad Rýnem při uctívání ostatků sv. Tří králů (též mudrců, mágů – „Advant tres magos colonie“). Latinský text ve spodní polovině folia sděluje: „M[at]ri[m]oniu[m] Spire int[er] Joh[annem] filiu[m] H[enrici] regis ro[ma]noru[m] [e]t Elyzabeth heredem Boem[ie] .anno .X. (Sňatek ve Špýru mezi Janem, synem Jindřicha, krále římského, a Eliškou, dědičkou Čech, v roce 1310).“ Čtrnáctiletého Jana, syna Jindřicha Lucemburského, a o čtyři roky starší Elišku Přemyslovnu oddal mohučský arcibiskup Petr z Aspeltu.](https://www.olomouc.eu/administrace/action/repository_foto.php?x=2000&file=gallery/articles/22_/22180/01-02_eliska_premyslovna_jan_lucembursky_snatek.avif)
Cesta krále Jana Lucemburského na Moravu
Cesta krále Jana Lucemburského na Moravu
Jan Lucemburský se narodil 10. srpna 1296 jako jediný syn lucemburského hraběte a římského krále Jindřicha VII. a Markéty, dcery Jana Brabantského. Na českého krále byl korunován 7. února 1311, užíval též titulu polského krále (tohoto titulu se vzdal roku 1335). Koncem května téhož roku se Jan Lucemburský vydal v doprovodu své choti Elišky Přemyslovny, dcery českého a polského krále Václava II. a české královny Guty Habsburské, Petra z Aspeltu, arcibiskupa mohučského, eichstädtského biskupa Filipa, hraběte Berchtolda z Hennebergu a švábského fojta Diethera z Castellu vydal na Moravu, aby se tu ujal vlády nad moravským markrabstvím; závažnosti dodávalo výpravě silné vojsko. Podle listin, které cestou dal vystavit, byl Jan Lucemburský mezi 22.–25. květnem v Brně. V Olomouci se s králem setkal jeho švagr, slezský vévoda Boleslav, a po delším vyjednávání souhlasil s postoupením Opavska české koruně za osm tisíc hřiven stříbra, sumu, za niž bylo vévodství zastaveno. Příslušná listina byla v Olomouci vyhotovena 11. června 1311.
ZBRASLAVSKÁ KRONIKA
(CHRONICON AULAE REGIAE)
A když se všemu pod rukama krále Jana dařilo a celé Čechy ho poslouchaly, rozhodl se podívat, jak a kterak vypadají poměry na Moravě. V měsíci tedy květnu téhož roku – je to rok Páně 1311 – vtáhl král Jan s dosti silnou mocí na Moravu uspořádat ji a potěšit, neboť ji těžce tížily stálé útisky, tak jako i Čechy. Měl tehdy král s sebou ve svém průvodu pana Petra, mohučského arcibiskupa, pana Filipa, eichstädtského biskupa, Albrechta z Hohenlohe a hraběte Bertholda z Hennebergu i Dithera, řečeného z Castellu, muže právě tak srdnatého jako bojovného, řídě se jejich radami ve všech královských záležitostech, jak určil král Jindřich, králův otec. Ostatní knížata a hrabata, když se podrobila králi Janovi Praha a to, co je v království, se vrátila domů. A tak přišel král Jan na Moravu a přitrhl nejprve k Olomouci, metropoli celé Moravy. Tam byl uvítán ode všeho lidu s nesmírnou radostí. Zůstal tam dvanáct dní a uspořádal tam vše, co se týkalo míru.
Přeložil František Heřmanský, Praha 1976