Jan Lucemburský, král český...
JAN LUCEMBURSKÝ, KRÁL ČESKÝ, NA PROSBU OLOMOUCKÝCH A JINÝCH MĚŠŤANŮ NA MORAVĚ USTANOVUJE, ABY ARTIKUL MAGDEBURSKÉHO PRÁVA TÝKAJÍCÍ SE KRÁDEŽÍ KONÍ, BYL U MĚST ŘÍDÍCÍCH SE TÍMTO PRÁVEM, UPRAVEN V TOM SMYSLU, ŽE TEN, U NĚHOŽ BUDE UKRADENÝ KŮŇ ZABAVEN, ZAPLATÍ MĚSTU POKUTU A SPOR BUDE PROJEDNÁN PŘED SOUDEM MĚSTA, KDE BYL KŮŇ ZABAVEN
My, Jan, z Boží milosti král český a polský a hrabě lucemburský, chceme touto listinou dát na vědomost jak přítomným, tak budoucím. Protože naši milovaní věrní měšťané našeho města Olomouce a našich dalších měst našeho markrabství k nám přicházeli a pokorně nás prosili, abychom ráčili zrušit jeden článek magdeburského práva, týkající se zabavování koní, z něhož těmto obcím doposud povstávalo mnoho nepříjemností a hmotné újmy, stále jsme tedy měli na paměti, že musíme ustavičně mezi jinými starostmi přemýšlet i o této věci, kterou máme na srdci, totiž jak našim věrným, nalézajícím se pod vládou naší moci, ulevit od jejich nouze a jak by s dopuštěním Nejvyššího mohli mít trvalý prospěch ze svých zisků a výnosů. Proto tedy prozíravě zváženým a navždy platným ustanovením rozhodujeme, nezrušitelně ustavujeme a královskou autoritou potvrzujeme a povolujeme, aby naši řečení měšťané olomoučtí a jednotliví další občané měst, městeček a vesnic nalézajících se v našem řečeném markrabství, používající téhož magdeburského práva jako výše zmínění olomoučtí měšťané (postupovali následovně): Pokud někdo v řečeném městě nebo v jiných městech, jak se uvádí výše, zabaví koně nějakému světskému nebo duchovnímu člověku, jenž mu byl odňat jako kořist nebo skrze loupež, s dodatečnou platností ten, u něhož byl (kůň nato) zabaven, musí svou pokutu, což se lidově označuje sein gescholn,1 jež byla jím zmíněna, určit a přinést do řečené obce a tam platně před rychtářem a přísežnými konšely řečeného města pro toto ustanovenými musí zmíněný případ právoplatně uzavřít a nadále nikdy nikdo, kdo by, jak se říká výše, zabavil koně sobě odňaté, téhož člověka z onoho města neboli městečka, jemuž byl (kůň) zabaven, nesmí stíhat. Dáno ve Vratislavi, léta Páně tisícího třístého dvacátého šestého,2 v pátém roce naší vlády.
Přeložil Lubor Kysučan
1 V orig. „empticium quod vulgariter sein gescholn dicitur“ – v CDM je chybně uvedeno „sein gestohlen“.
2 V listině je výslovně uveden rok 1326, Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae (RBM) však tuto listinu datují „1327(?), (m. Apr.)“, tedy do dubna 1327. Editor vycházel z okolnosti, že v první polovině dubna 1327 pobýval král Jan Lucemburský ve Vratislavi, zatímco v roce 1326 není jeho pobyt v tomto městě doložen.