Jan, král český, rozhoduje...
JAN, KRÁL ČESKÝ, ROZHODUJE, ŽE OLOMOUČTÍ OBČANÉ MOHOU VĚZNIT SVÉ DLUŽNÍKY A ZAJÍMAT A BEZ PŘÍTOMNOSTI HRADSKÉHO SOUDCE SOUDIT NÁSILNICKÉ ŽHÁŘE A POŠETILÉ VRAŽEDNÍKY NA VEŘEJNÝCH MÍSTECH I JINDE A JINÉ ZLOČINCE, A ZAKAZUJE STAVĚT BEZ SOUHLASU PANOVNÍKA V OKRUHU JEDNÉ MÍLE OD OLOMOUCE STAVĚT HRADY A TVRZE
Jan, z Boží milosti král český a polský a lucemburský hrabě všem na věky. Na povýšení chvály spravedlivých a v zájmu potlačení nepřístojností zlých lidí, s nebes shlížející spravedlnost vztyčila mezi lidmi trůny panovníků a moc nejrůznějších vládců. Lidská povaha by nikterak netoužila poddat se ochotně jhu panství a dopustit, aby proti ní vládla přísnost práva, kdyby nepotrestaná troufalost zločinců viditelně nebobtnala ke zkáze lidí, pročež bylo zapotřebí, aby tresty vládců podřídily přirozenou svobodu spravedlnosti a zločiny lidského rodu spoutaly vládou práva a mečem nutné pomsty. Rozvažujíce tedy a z určité zkušenosti vědouce, že naši milovaní věrní olomoučtí občané jsou mnohonásobně sužováni na své osobě i majetku různými dlužníky, násilnickými a pošetilými vrahy lidí a jinými zločinci a uváděni tak do velkých škod, s Boží přízní rádi hodláme brát ohled na jejich blaho a výnosy, z nichž i my sami máme prospěch, a starat se o jejich odškodnění. Pročež tímto prozíravým a na věky platným rozhodnutím určujeme, rozhodujeme, nezcizitelně ustanovujeme a potvrzujeme a ze své královské autority si přejeme a povolujeme, aby naši olomoučtí měšťané a kdokoliv z nich prostřednictvm rychtáře tohoto města či jeho pověřence mohl v tomto olomouckém městě věznit kteréhokoliv svého dlužníka kvůli jeho dluhu, dokud tento nesloží poplatek v plné výši deseti moravských hřiven, přičemž jako jedna hřivna se počítá 64 grošů, ale budiž to méně než jeden věrduňk.1
Toto jsme také pokládali za nutné ustanovit, že řečení měšťané mohou a musí zajímat a věznit násilnické žháře a pošetilé vrahy lidí na veřejných místech a jinde a jakékoliv další zločince a od nynějška nemusí vyčkávat na autoritu a přítomnost našeho hradského soudce. Mimoto si přejeme a nařizujeme, aby dále nikomu z lidí a zvláště z obyvatel našeho království bez našeho zvláštního povolení nebylo dovoleno postavit jakýkoliv hrad nebo založit pevnost (tvrz) ve vzdálenosti jedné míle od řečeného města, z čehož by tomuto našemu často zmiňovanému městu nebo jeho obyvatelům mohla povstat nějaká újma. Na důkaz této věci jsme přikázali vyhotovit tuto listinu a nechali ji opatřit naší menší pečetí. Dáno v Meranu,2 léta Páně 1331.
Přeložil Lubor Kysučan
1 Jako věrduňk se označovala čtvrtina kopy, tedy méně než 16 grošů.
2 Podle RBM pobýval král Jan Lucemburský v tyrolském městě Meranu (v nyní severoitalské provincii Bolzano) v červenci roku 1331.