Historie olomouckého orloje I (Počátek 16. století – 1575)

Dokumenty o radničním orloji v Olomouci od jeho počátků do roku 1575

Pověst o vzniku olomouckého orloje

O vzniku olomouckého radničního orloje informuje německá internetová encyklopedie Watch-Wiki – Das große Uhrenlexikon (https://watch-wiki.org/index.php?title=Olm%C3%BCtzer_Kunstuhr) v hesle Olmützer Kunstuhr: „Astronomické hodiny v radniční nice na náměstí v Olomouci byly zhotoveny v 15. století hodinářem Antonem Pohlem, narozeném v Sasku.1 Když v roce 1419 dokončil radniční orloj na Staroměstském náměstí v Praze, přišel do Olomouce a započal s výrobou olomouckého orloje. Ten byl dohotoven v roce 1422 a slavnostně předán veřejnosti; hodiny město přišly na 156 pražských grošů neboli 93 a půl hřivny stříbra.“ Bohužel nic z těchto tvrzení není doloženo prameny – ani jinde uváděné vyprávění, že do Olomouce přijel nato rektor vídeňské univerzity Thomas Ebendorfer z Haselblachu (1388–1464) se žádostí, aby Pohl sestrojil obdobný orloj ve Vídni, čemuž chtěli olomoučtí radní zabránit, a tak když Pohl s Ebendorferovou žádostí souhlasil, nechali Pohla oslepit. Pohl se však radním pomstil tak, že orloj vyřadil z provozu, navíc kyvadlo orloje usmrtilo olomouckého purkmistra.2 Obdobná pověst se traduje o pražském mistru Hanušovi a o tvůrci zvonkohry ve farním kostele reformované církve v Berlíně (Es war einmal… – Eine Sammlung alter und neuer Sagen von Berlin, http://www.motzbuch.de/sagen0nachbezirken.html), avšak nikoli – jak se uvádí v odborné literatuře – o norimberském hodináři Jörgu Heussovi, jenž v letech 1506–1509 sestrojil orloj na západní straně kostela Panny Marie s „Männleinlaufen“ – průvodem sedmi „mužíčků“ – sošek kurfiřtů, císařských volitelů, ve 12 hodin třikrát holdujících císaři Karlu IV. za vydání zlaté buly v roce 1356. Podstatné je, že o olomouckém orloji neexistuje z 15. století písemný doklad, ekonomická situace města po husitských válkách a ve 2. polovině 15. století nedovolovala financovat nákladné a v podstatě luxusní zařízení, jaké představoval orloj, a nedochoval se žádný hmotný pozůstatek takového hodinového stroje. Sama nika orloje – edikulový výklenek s lomeným gotickým záklenkem, vysoký 15 m a široký 5,5 m – byla vybudována teprve během gotické přestavby radnice, započaté v roce 1474.

1 Ve skutečnosti byl staroměstský orloj zkonstruován v roce 1410: „První zmínka o něm je z roku 1410 (9. října), kdy byl dokončen. Purkmistr a rada města chválí mistra Mikuláše z Kadaně za vynikající práci, která je v listu velice přesně popsána, a z popisu vyplývá, že se jednalo o astrolábový orloj. Za odměnu mu dávají dům u Havelské brány, značnou hotovost (3 000 grošů), pravidelný roční plat (600 grošů) a záruky na majetek i pro dědice. Byla to nadstandardní odměna, protože jednorázová hotovost představovala například 95 krav nebo 25 tisíc korbelů piva (1 korbel = 0,7 litru). Dokument je znám z pozdějšího opisu a překladu. Je v něm zmiňován i mistr Albert, kterému je vytýkáno, že se o orloj (nebo hodiny?) pečlivě nestaral. Je možné, že se už dříve o postavení orloje pokoušel, ale nebyl úspěšný. Jako možný autor orloje je také uváděn astronom Jan Ondřejův z Hradce Králové, zvaný Šindel (1375?–1456), matematik, profesor a rektor pražské univerzity. Byl také osobním lékařem krále Václava IV. a patřil k nejvzdělanějším mužům Evropy.“ Stanislav Marušák: Stručná historie Pražského orloje (http://www.orloj.eu/cs/orloj_historie.htm).

2 Viz Pověsti o památkách města Olomouce a z Olomouckého kraje – Olomoucký orloj, dostupné z www: https://www.vkol.cz/cs/aktivity/clanek/povesti-o-pamatkach-mesta-olomouce-a-z-olomouckeho-kraje---olomoucky-orloj/.