Historie olomouckého orloje I (Počátek 16. století – 1575)

Dokumenty o radničním orloji v Olomouci od jeho počátků do roku 1575

Titulní strana tisku díla Stephana Taurina Olomouckého (Stephana Stieröxela) Stauromachia, id est Cruciatorum servile bellum (Křížová válka, to jest Válka otrockých kuruců), Vídeň 1519. Dřevořez zobrazuje drastickou popravu vůdce povstání Györgyho Dózsy (Jiřího Dóži) v červenci 1514 v Temešváru – Dósza byl veřejně mučen, posazen na rozžhavený železný trůn, na hlavu mu byla položena rozpálená koruna a do pravice mu bylo jako „selskému králi“ vloženo rozpálené žezlo; šesti účastníkům povstání byl darován život pod podmínkou, že z Dószy museli zaživa zuby trhat maso a pojídat je; poté byl Dósza upálen.
Fragment Indexu – písmene O – k Taurinově eposu Stauromachia, v němž je popisováno město Olomouc a jeho radniční orloj. Český překlad fragmentu Indexu – písmene O – k Taurinově eposu Stauromachia, v němž je popisováno město Olomouc a jeho radniční orloj. Přeložil Eduard Petrů za jazykové spolupráce Miroslava Horny, Humanisté o Olomouci, Praha 1977, s. 21–22. Český překlad fragmentu Indexu – písmene O – k Taurinově eposu Stauromachia, v němž je popisováno město Olomouc a jeho radniční orloj. Přeložil Eduard Petrů za jazykové spolupráce Miroslava Horny, Humanisté o Olomouci, Praha 1977, s. 21–22. OLOMVCIVM. URBS QVA CHARITES HABITANT PIERIDESQVE DEAE (OLOMOUC. MĚSTO, JEŽ OBÝVAJÍ BOHYNĚ CHARITKY A PIERIDKY). Charitky byly v řecké mytologii tři bohyně půvabu a krásy (v římské mytologii se nazývaly Grácie), jako Pieridky se ve starší řecké mytologii označovaly múzy (bohyně umění a věd) podle svého původu z Pierie, horského pásma severně od Olympu. Rytina Cyrila Boudy, vložená jako frontispis do sborníku Humanisté o Olomouci, Praha 1977.

První písemná zpráva o olomouckém orloji (1519)

Humanista Stephanus Taurinus Olomoucký, vlastním jménem Stephan Stieröxel, se narodil roku ve Svitavách, studoval na městské škole v Olomouci a na Vídeňské univerzitě, kde získal v roce 1509 magisterský titul, pobýval nato v Olomouci, v Brně a v Lehnici (nyní Legnica v Polské republice) ve službách olomouckého biskupa Stanislava Thurza de Béthlenfalva (cca 1470– 1540). V roce 1517 odešel do Transylvánie (Sedmihradska, západní části dnešního Rumunska), kde působil jako kanovník kapituly při katedrále sv. Michaela ve městě Alba Iulia (Karlovském Bělehradě) a generální vikář transylvánského biskupa Francisca Vardayho. Zemřel roku 1519 v hlavním městě Transylvánie Sibiu (nyní v Rumunsku). Ve veršované epické skladbě o pěti částech, pojednávající v latinských hexametrech (šestistopých časoměrných verších) o rolnickém povstání Györgyho Dózsy (Jiřího Dóži) roku 1514 v Uhrách a nazvané Stauromachia, id est Cruciatorum servile bellum, se v Indexu pod písmenem O Taurinus zmiňuje o Olomouci a jejím radničním orloji, načež podává charakteristiku zdejších vzdělanců. Orloj na radniční věži podle Taurina „byl zhotoven s několika podivuhodnými pohyblivými znameními, cizí kupci, kteří prošli velikou částí světa, jej slavnostně přisuzují toliko Olomouci“. Znamená to tedy, že se nejednalo pouze o věžní hodiny a že dotyční kupci nebyli informováni o existenci Staroměstského orloje.