Třetí písemná zmínka o olomouckém orloji (1570)

Jan Táborský z Klokotské hory se narodil kolem roku 1500 v Klokotech u Tábora nebo přímo v Táboře, kde jeho otec, postřihač sukna Mikuláš Čeněk, vlastnil dům č. 154 v Provaznické ulici v Táboře. Vyučil se hudbě a písařskému řemeslu, krátce od roku 1519 studoval na Univerzitě Karlově matematiku, poslouchal též přednášky mistra Pavla Příbrama (asi 1584–1520) o astronomii. Byl zprvu zaměstnán jako městský písař v Praze, poté si otevřel výnosnou písařskou a iluminátorskou dílnu, v níž se zhotovovaly partitury církevní hudby a iluminované kancionály. Hlásil se sice k utrakvismu, ale současně byl stoupencem krále Ferdinanda I. Habsburského, za což zřejmě roku 1550 obdržel erb a predikát „z Klokotské hory“. V roce 1556 byl Jan Táborský povýšen do vladyckého stavu za své literární zásluhy a jeho erb byl doplněn. S manželkou Kateřinou si roku 1543 koupil dům na Novém Městě pražském, v roce 1549 se přestěhoval na Staré Město pražské, kde si pořídil další domy, např. dům poblíž kostela sv. Havla s „krámem hrstnickým“ (krupařským). V roce 1549 mu zemřela manželka a oženil se podruhé s Kateřinou, „hrstnicí“ (krupařkou). Zemřel v lednu 1572 ve svém domě v Celetné ulici.

Roku 1551 byla Janu Táborskému z Klokotské hory svěřena péče o Pražský orloj, roku 1556 byl však místa orlojníka zbaven, neboť svou neopatrností způsobil požár orloje (byť s nevelkou škodou). Po smrti jeho nástupce Václava Tobiáše bylo Táborskému orlojnictví navráceno a on se o orloj staral až do své smrti v lednu 1572. V rukopise Zpráva o pražském orloji z roku 1570 se Táborský zmiňuje o orloji olomouckém, a to se značným despektem: „Také vědomo buď, že orloj olomucký v svém mistrovství tak daleký jest od mistrovství orloje pražského jako Olomouc od Prahy.“