STÍŽNOST OLOMOUCKÉHO BISKUPA STANISLAVA PAVLOVSKÉHO Z PAVLOVIC NA SPRÁVCE OLOMOUCKÉHO ORLOJE

Olomučanům

Moudří a opatrní přátelé a sousedi naši zvláště milí, zdraví etc.

Nepochybujem v dobré paměti máte, jakož sme my i se vším duchovenstvem v neděli jminulou okolo rynku zdejšího s převelebnou vátostí Těla Božího chodili a tu se chvíli malú u rathauzu vašeho proti hodinám zastavili, že jest ta osoba, která ty hodiny spravuje¹ – nevíme, z poručení-li vašeho – ty zvonečky při hodinách² napravil a v přítomnosti naší pustil, Takže na potupu nemalou tý velebnÍ svátosti i religii katolický ty zvonečky tu píseň luteryanskou „Erhalt uns herr bey deinem wordt und steir das Pabtumb und türkhen morth…“ bily.³
Protož vás tímto psaním za to žádáme, že nám psaním svým, z vůli-li a z poručení vašeho se to stalo, oznámíte. Odpovědi od vás očekávajíc vám se etc.

Datum v Olo[mouci] ve čtvrtek po sv. Janu Křtiteli božího léta 79.⁴

¹ V letech 1579–1599 byl správcem olomouckého orloje a věžních hodin hodinář Daniel Sandberger (též Sonneberger); v roce 1582 Sandberger a jeho manželka Markéta zakoupili dům v Ostružnické ulici č. 32, č. p. 338. Roku 1581 Sandberger spojil orloj pomocí železných tyčí s hodinami v zasedacím sále radnice, jež opatřil „astrologiem“ (tj. zmenšeným planetářem a číselníkem kalendáře). Od roku 1582 měl Daniel Sandberger stálý plat 8 hřiven ročně, v roce 1587 byl jeho plat zvýšen na 10 hřiven ročně a poté na 20 zlatých ročně, za mimořádné práce dostával zvláštní odměnu.
² Orloj byl tedy již vybaven zvonkohrou.
³ Hymnus „Erhalt uns, Herr, bei deinem Wort/ und steur’ das Papsts und Turken Mord…“ („Zachovej nás, Pane, při svém slovu/ a zabraň papežovu a tureckému vraždění…“) o třech slokách složil církevní reformátor Martin Luther (1483–1546) pravděpodobně v roce 1541, další dvě sloky připojil k tomuto hymnu luteránský teolog Justus Jonas (1493–1555). Hymnus byl prvně publikován roku 1542 s přípiskem Dětská píseň ke zpěvu proti dvěma arcinepřátelům Krista a jeho svaté církve – papeži a Turkům. Ve dnech 4. května až 21. srpna 1541 obléhala turecká armáda město Buda (část nynější Budapešti) a jeho dobytím se střední Uhry ocitly po dobu následujících sto padesáti let v tureckém područí. V modlitbách a duchovním zpěvu nevinných dětí se tehdy spatřovala poslední záchrana vůči expanzi Osmanské říše do Evropy.
⁴ 28. června 1579.