OLOMOUCKÝ BISKUP STANISLAV PAVLOVSKÝ Z PAVLOVIC ŽÁDÁ RADU MĚSTA OLOMOUCE O NÁPRAVU ZVONKOHRY OLOMOUCKÉHO ORLOJE

Pánům olomúckejm etc.

Odpovědi, kterou nám na psaní naše dáváte, jsouce toho od vás povděčni, že se té písně luteryanské a kacířské těch zvonečkův bitím při hodinách¹ na rathauze vašem z vůli vaší puštění nestalo, jsme porozuměli.
Poněvadž se tuto netoliko nám a duchovenství všemu tej religi katolické od toho hodináře, ale té převelebné svátosti Těla Božího ku potupě to stalo a my, kdybychom to prohlídati a takové rouhání proti Pánu Bohu všemohoucímu dopouštěti páchati měli, Pán Buoh by nás i vás skrze to slušně trestati moci ráčil.
I poněvadž týž hodinář tiech zvonečků bití na tu kacířskou píseň napraviti uměl, také tomu dobře rozuměti můžeme, že je zase na jinú pobožnú a křesťanskú katolickou píseň, jakž prve od starodávna bývalo a na tu píseň „Regina Celi leta[re]“² v též zvonečky puštěné bývaly, napraviti bude moci. Neb jsouce toto přední město Jeho mi[losti] císař[ské] v tomto mar[krabství] a vždyckny, jak od založení jeho při religii křesťanské katolické římské trvalo, a až dosavad s pomocí Pána Boha při ní zůstává.
Kdyby se to vrchnosti naší i vaší dále doneslo, žádného oblíbení, jak sami znáti můžete, že by nad tím jmíti neráčila.
Protož vás podle povinností našich napomínajíc přátelsky žádáme, že to dostatečně při témž hodináři i jinejch naříditi a tak opatřiti poručíte, aby se on toho ani žádný jiný více napotom nedopouštěli. A přitom vám oznamujem, že jest týž hodinář, který ještě v vězení vašem se drží, na nás v poníženosti skrze suplikaci³ svou a některé osoby k nám vyslané vznesl, žádajíc, abychom jeho z toho vězení propustiti a vám, bude-li v tom vůle naše, oznámiti poručili, ukazujíc v tom některé příčiny. I pokudž by tomu tak bylo, prohlídajíc na manželku a dítky jeho, proti tomu tak na ten čas nejsme, abyste s ním podle vůle vaší naložiti neměli. Toho sme vás tejna učiniti nechtěli.

Vinšujíc se vám etc.⁴

Datum v Olomúci v sobotu po sv. Janu Křtiteli božím léta ’79.⁵

¹ Viz výše v této kapitole.
² „Regina Caeli [nebo Coeli], laetare“ („Raduj se, královno nebes“), je jedna ze čtyř mariánských antifon – veršů vyňatých z Písma svatého, které se zpívají nebo recitují před žalmem a po něm. Ukončuje se jimi komplementář (tj. poslední denní modlitby). Tato anonymní skladba pochází patrně ze 12. století.
³ Žádost.
⁴ Přejíce vám atd.
⁵ 30. června 1579.