OPRAVA OLOMOUCKÉHO ORLOJE V LETECH 1661–1662

Po ukončení švédské okupace Olomouce v roce 1650 a nápravě největších škod přistoupila olomoucká městská rada k opravě radničního orloje. Stalo se tak v letech 1661–1662, na opravě se podíleli zámečník Michael Kelbel, hodinář Franz Jahn a jezuitský matematik a astronom P. Anton Gerhardt. Dvě tužkou provedené nákresy orloje z těchto let a jeho dvapůlstránkový popis dokládají jeho podobu. Orloj se nacházel v goticky zaklenutém výklenku s bočními výstupky a renesančním rizalitem. Pole orloje se vertikálně členilo do tří částí završených gotickými fiálami, horizontálně bylo pole orloje rovněž rozděleno do tří sfér – sféry andělské, hvězdné a zemské.

Nejvýše byl umístěn znak města Olomouce – červenobíle šachovaná orlice, pod ním byly vyobrazeny postavy dvou antických učenců sedících u zemského glóbu: vlevo se nacházel řecký stoický filozof, historik a geograf Strabón (64 př. n. l. – 19 až 24 n. l. – podle soudobého popisu orloje se jednalo o MarkaTullia Cicerona, 106–43 př. n. l., římského řečníka, republikánského politika, filozofa a spisovatele, což však odporuje pozdějším údajům), vpravo s kružítkem v pravici Klaudios Ptolemaios (latinsky Claudius Ptolemaeus, asi 85 – asi 165), řecký geograf, matematik, astronom a astrolog, po stranách tohoto výjevu byly ve dvou kartuších umístěny hlavy dvou filozofů. Pod Strabónem a Ptolemaiem se nacházely vlevo a vpravo za zábradlím dvě skupiny osmi mužských polopostav, patrně dalších učenců, oddělené završením střední fiály, po jejíchž stranách byly napsány číslice letopočtu 1661. Plocha prostředního pole byla dále dekorována ležící ženou – Lunou, jež v místech svého obličeje ukazovala měsíční fáze, a pod touto dekorací byl umístěn portrét císaře Leopolda I. Habsburského (nar. roku 1640, císařem v letech 1658–1705). Následovala skupina dvanácti andílků odbíjejících údery kladívek do zvonků zvonkohry čtyři melodie měnící se podle ročních období. V levém bočním poli na úrovni císařova portrétu mnich pohybující při odbíjení hodin ústy přebíral kuličky růžence (modlitebního počitadla) a poustevník tahal za zvonec, vpravo byly figury zvoníka a trubače spojeny se zvonkem a trubkou. Pod těmito figurami se dvě skupiny dalších figur dávaly dvakrát denně za zvuků zvonkohry do pohybu na otáčejících se točnách – vlevo zápasil sv. Jiří s drakem, symbolem zla, vpravo se svatí Tři králové klaněli Panně Marii s Ježíškem.

Ve středním horizontálním patře – hvězdné sféře, rozdělené horizontálně do dvou polí, se uprostřed horního pole nacházel Fabriciův astronomický číselník s arabskými číslicemi (dvakrát dvanáct hodin) a s planetářem, menší číselník opatřený římskými číslicemi ukazoval čtvrti hodiny, menší číselník vpravo prezentoval planety a znamení dne. Uprostřed dolního pole byl umístěn kalendář se znameními zvěrokruhu, Příslušný den ukazoval tyčinkou Janus, římský bůh vrat, dveří, vchodů, začátků a konců, s dvojí tváří – starou obrácenou do minulosti a mladou hledící do budoucnosti. Na menším číselníku vlevo s římskými číslicemi se ukazovaly celé hodiny (rovněž dvakrát dvanáct hodin), menší číselník vpravo, rovněž s římskými číslicemi, demonstroval tzv. nerovné hodiny.

Po stranách výklenku s orlojem bylo namalováno šest ženských postav symbolizujících šestero svobodných umění – vlevo Muzika, Aritmetika a Dialektika, vpravo Mechanika, Geometrie a Geografie, ve spodní části výklenku byl vlevo vyobrazen malíř píšící nápis ǢTERNITA[TI PINGO], tj. PRO VĚČNOST [MALUJI], vpravo zřejmě tvůrce orloje.