POLSKÝ KRÁL JAN III. SOBIESKI PÍŠE ROKU 1683 O OLOMOUCKÉM ORLOJI

S vrcholnými poctami a nadějemi byla roku 1683 v Olomouci přijata jedna z nejvýznamnějších královských návštěv v její historii, polského krále a litevského velkoknížete Jana III. Sobieského (*1629, vládl v letech 1674– 1696). Polský král tehdy následoval se svým doprovodem polské vojsko táhnoucí na pomoc Vídni obležené tureckou armádou pod velením velkého vezíra Kara Mustafy. Příjezd polského krále Jana III.

Sobieského, jeho nejstaršího syna Jakuba Ludvíka Sobieského (1667–1737) a jejich doprovodu do Olomouce se uskutečnil 26. srpna 1683. Král a princ byli ubytováni v Dietrichsteinském paláci na Horním náměstí (č. 9), příštího dne vyslechl polský král v kolejním kostele mši, kterou sloužil jeho zpovědník, poté navštívil jezuitskou kolej a konvikt, biskupskou rezidenci (za nepřítomnosti biskupa Karla hraběte z Lichtensteina-Kastelkornu), poklonil se ostatkům Jana Sarkandera v nyní již neexistujícím kostele Panny Marie na Předhradí a prohlédl si město. Po poledni odcestoval Jan III. Sobieski s doprovodem přes Prostějov k Vídni.

Vzácným svědectvím o osobnosti tohoto polsko-litevského panovníka i o jeho hluboké lásce k choti Maryšence (Marii Kazimíře d’Arquien, 1641–1716) jsou listy, které Jan III. Sobieski posílal polské královně z válečného tažení po kurýrech projíždějících Olomoucí. Jeden z dopisů byl napsán v Prostějově a týká se olomouckého pobytu polského krále:

„W Prostkowie, dwie mile za Ołomuńcem ku Nikielszpurkowi 27 August. 1683.

Jedyna duszy y serca pociecho, nayśliczniejsza y najukochańsza Marysieńko.
Po wizycie dam w stodole pod Opawo, przeiechaliśmy Opawę, miasto pewnie miłe, ludne, ochędożne. Milę wielko z tamtąd przenocowaliśmy. Nazaiutrz uiechawszy mil z półtory kraiem barzo ślicznym, wiechaliśmy w góry.Osobliwie iedna była barzo przykra y kamienna. Tam w iednym miasteczku, do któregośmy się ledwo późno w noc dobrali, zastaliśmy P. Szawgocza, który od Cesarza potykał mię, avec des conseils, ou plutót ayec des impertinances de leur Cour: czego będzie co dzień przybywało, iak się Cesarz zbliży do Lincu, iako on y drudzy udaią. Nazaiutrz iechaliśmy ieszcze górami mil trzy, z których ziechawszy milę, iuż równo y piękno drogo do Ołomuńca, to iest wczora przyiechaliśmy, z wielką fatigą dla oratii ustawicznych, tak że się co dzień iak do ślubu ubierać muszę, y iak Pan młody wieżdżać z kawalkatą. Musiałem tedy nocować w mieście z wielko moio zgryzoto. Postawili mię w kamienicy takiey, gdzie nie było, tylko sień z sieni, a iedna drugiey większa, a to dla nieszczęsnego swego zegaru, żeby go było widać, kiedy osóbki przed wybiianiem kręciły się do koła, comme des marionettes. Miasto większe niżeli Opawa, ale lud nie tak polityczny. Wszystko arcy drogo a y przedawać niechcieli. OO. tylko Jezuici wielki mi uczynili honor, nazywaiąc i w oratiach y na przybiianiach po ołtarzach, Salvatorem. Dziś byłem u nich, y w pałacu Biskupim, którego tu niemasz: oboie to mogłoby stać wśród Rzymu. Ludzie tu nas wszędzie błogosławią, wznosząc ręce do P. Boga za nami. Tu dziś na popas stanąłem. Wielce uturbowany z listu P. Woiewody Wołyńskiego, który mi oznaymuie, że Xiąże Lotaryński, znowu od tego mostu, który przeciwko Tulnowi buduią, ruszył się nazad ku Preszpurkowi, zkąd Tekoli z Turkami y Tatarami wszedł w Austryą y w onéy wsie pali y plondruie; do którego ruszył się P. Woiewoda Wołyński, nad móy ordinans. Tego momentu, gdy to piszę, przyszedł list od P. Woiewody, że iuż Xże Lotaryński miał potrzebę z tym nieprzyiacielem. Listu tego originał posyłam WMci sercu memu; a sam nie maiąc czasu, kończę tym co zawsze, to iest, całuię i ściskam milion razów wszystkie śliczności WMci serca mego Jedynego.

A Mr. le Marquis mes baisemains et a ma soeur. Dzieci całuię i z duszy obłapiam.
Posyłam original de lettre de Mr. le Duc de Lorraine WMci sercu memu.“

V českém překladu polského originálu zní tento dopis následovně:

„Prostějov, dvě míle za Olomoucí k Mikulovu, 27. srpna 1683

Jediné potěšení duše i srdce, nejlíbeznější a nejmilovanější Maryšenko! Po návštěvě dam ve stodole u Opavy¹ projeli jsme Opavou, městem zajisté příjemným, lidnatým, čistým; velkou míli odtamtud jsme přenocovali. Nazítří, když jsme projeli asi půldruhé míle velmi utěšenou krajinou, vjeli jsme do hor;² zvláště jedna hora byla tuze srázná a kamenitá. Tam, v jednom městečku,³ kam jsme pozdě v noci ledva dorazili, zastihli jsme pana Schaffgotsche,⁴ jehož mi císař⁵ poslal naproti, a on mi tlumočil rady, nebo spíše impertinence, od svého dvora; a bude jich s každým dnem přibývat, jen co se císař přiblíží k Linci, tak mi předpovídá on i ostatní.

Nazítří jsme ještě asi tři míle projížděli horami, a když jsme z nich vyjeli, po míli rovné a krásné cesty jsme přijeli do Olomouce (to jest včera), hrubě unaveni pro ustavičné orace a spektákly,⁶ takže se na všední den musím oblékat jako na svatbu a přijíždět s kavalkádou jako ženich. K mému velkému utrpení musel jsem přenocovat ve městě. Ubytovali mě v takovém domě, kde byl pouze mázhaus a síň,⁷ jedno větší než druhé, a to kvůli tomu jejich nešťastnému orloji, abych na něj viděl, když se před odbíjením točí figurky kolem dokola jako pimprlata. Město je větší než Opava, ale lidé ne tak slušní; všecko je předrahé, a ani prodávat nechtěli. Pouze otcové jezuiti mi prokazovali velkou čest a nazývali mě – jak v oracích, tak na cedulích přibitých před oltářem – salvátorem.⁸ Dneska jsem byl u nich i v paláci biskupa,⁹ kterého tu není. Jedno i druhé by mohlo stát uprostřed Říma. Lidé nám tady blahořečí a spínají za nás ruce k Bohu.

Tady jsem dnes udělal zastávku, velmi znepokojen dopisem volyňského pana vojvody, který mi oznamuje, že vévoda Lotrinský¹⁰ od mostu, který stavějí proti Tullnu, znovu ustoupil zpátky k Prešpurku,¹¹ kudy Thököly s Turky a Tatary vtrhl do Rakous a tam pálí a rabuje vesnice; k němu na můj rozkaz odjel volyňský pan vojvoda. V tu chvíli, kdy toto píšu, přišel list od pana vojvody, že vévoda Lotrinský už se s tím nepřítelem střetl. Originál toho dopisu Vám posílám, paní mého srdce, a sám, nemaje čas, končím jako vždy, líbám a milionkrát objímám veškeré Vaše půvaby, jediné mé srdce. Panu markýzi¹³ a své sestře¹⁴ ruku líbám. Děti¹⁵ objímám a z té duše líbám. Posílám Vám, paní mého srdce, originál dopisu od vévody Lotrinského.“¹⁶

¹ Polská jízda nocovala ve stodolách a těšila se velké pozornosti místní šlechty.
² Stará cesta z Opavy do Olomouce vedla přes Budišov n. Budišovkou, Moravský Beroun, Domašov nad Bystřicí a Jívovou, tj. přes Nízký Jeseník a Oderské vrchy.
³ Zřejmě v Moravském Berouně,
⁴ Christoph Leopold hrabě Schaffgotsch (1623–1703) působil v letech 1667, 1668, 1670 a 1674 jako císařský vyslanec ve Varšavě, v srpnu 1683 byl vyslán jako císařský zplnomocněnec vstříc polskému králi Janu III. Sobieskému a účastnil se poté po jeho boku osvobození Vídně z tureckého obležení.
⁵ Leopold I. Habsburský (* 1640, vládl v letech 1658–1705).
⁶ Slavnostní proslovy a představení.
⁷ Jedná se o Dietrichsteinský palác na Horním náměstí číslo 9.
⁸ Spasitelem.
⁹ Karel II. z Lichtensteina-Kastelkornu (* 1623, biskupem v letech 1664–1695).
¹⁰ Karel V. vévoda Lotrinský (1643–1690), vrchní velitel císařského vojska u Vídně, manžel Eleonory Habsburské (1653–1697), vdovy po polském králi a litevském velkoknížeti Michalu Korybutovi Wiśniowieckém (1640–1673).
¹¹ Tj. k Bratislavě.
¹³ Imrich Thököly (1657–1705), vůdce uherských povstalců, prohlášený tureckým sultánem Mehmedem IV. (1642–1693) za krále Horních Uher, ovládl v roce 1682 Slovensko.
¹³ Maryšenčin otec Henri Albert de La Grange markýz d’Arquien (1613–1707) pobýval od roku 1672 na polském dvoře. Po ovdovění byl jmenován papežem kardinálem-diakonem (tj. bez kněžského svěcení) a zemřel ve vysokém věku 93 let v Římě.
¹⁴ Katarzyna Sobieská ovdovělá Zaslawská, podruhé provdaná Radziwiłłowá (1634–1694).
¹⁵ Maryšenka dala ve svém prvním manželství s Janem „Sobiepanem“ Zamoyským (1627–1665) život čtyřem dětem (mrtvě narozeným či záhy zemřelým), Jana III. Sobieského obdařila 13 dětmi, z nichž se čtyři synové a jedna dcera dožili roku 1683. Nejmladší Jan Sobieski se narodil 4. června 1683, tedy krátce před výpravou svého otce k Vídni obležené Turky, zemřel před 12. květnem 1685.
¹⁶ Listy Jana Trzeciego Króla Polskiego /List III [online, cit. 15. 7. 2018], dostupné z: https://pl.wikisource.org/wiki/Listy_Jana_Trzeciego_Kr%C3%B3la_Polskiego/List_III. – Král Jan III: Sobieski: Dopisy Maryšence. Z polského originálu vybral, přeložil, úvodní a spojovací text napsal a vydavatelskými poznámkami i vysvětlivkami opatřil Jaroslav Simonides. Praha 1974, s. 181–182.