POPIS OLOMOUCKÉHO ORLOJE Z ROKU 1746 VYHOTOVENÝ FLORIANEM JOSEFEM LOUCKÝM

Syndik (písař a právník) města Olomouce Florián Josef Loucký (1705–1775) popsal olomoucký orloj ve svém díle „Popis královského hlavního města Olomouce“ roku 1746 následovně:

„V dolní části [radniční] věže je možno vidět proslulý orloj, vysoký sedm sáhů,¹ jehož nejvýznačnější pozoruhodnosti jsou tyto:

Jeho počátek spadá do roku 1422, v roce 1574 jej Pavel Fabricius z Lübecku,² císařský matematik, doktor [medicíny] a profesor vídeňské akademie, rozšířil o astroláb a mistr Jan Pohl z [slezské] Olešnice⁴ jej roku 1575 dal znovu do pořádku. Roku 1661 byl pak orloj renovován. V roce 1746 byl orloj opět obnoven, zvětšen počet uměleckých děl a byl též znamenitě vyzdoben umně provedenými malbami a zlacením.

Kromě čtyř obyčejných ciferníků, umístěných na věži radnice a viditelných nad panoramatem celého města, je nyní dole na orloji, v jeho prvním poschodí, umístěn ciferník s vyznačenými dny celého roku, s jejich názvy a číslicemi, které den po dni ukazuje hůlkou vedle stojící anděl. Na stejném ciferníku je možno spatřit i věčný kalendář pro léta 1746–1849, tedy na 103 roky, uvádějící pro každý rok nedělní písmena,⁴ epakty,⁵ zlatý počet,⁶ sluneční kruh⁷ i indikce⁸ a též na kdy v jednotlivých letech připadají Velikonoce. Tím je každému vzdělanému člověku dán návod, aby si sám určil, na který den připadnou pohyblivé svátky, jako počátek masopustu, Popelec, Nanebevstoupení Páně, letnice, Boží Tělo, neděle mezi letnicemi a adventem i advent sám.

V druhém poschodí je nahoře umístěno astrolabium, jehož obvod v rovníku měří 75 palců.⁹ Na něm jsou vidět stálice a též znamení zvěrokruhu se zeměmi pod ně náležejícími i dráha Slunce se zakreslenými stupni. Okolo této desky je vyznačeno 24 hodin, znamenajících celou délku dne i noci. Hodiny jsou určovány dvěma různými rafijemi, z nichž jedna, se Sluncem, ukazuje denní hodiny a druhá, opatřená Měsícem, udává hodiny noční. Tato zároveň představuje velmi důmyslné zařízení, neboť na špici oné druhé ručičky umístěný Měsíc obejde denně ciferník a navíc souhlasně s tímto skutečným Měsícem ,ubývá‘ a ,přibývá‘, a stává se tak novem i úplňkem. V tomto druhém poschodí se ještě nacházejí po obou stranách čtyři menší číselníky, vždy po dvou [na každé straně]. První z nich zaznamenává minuty a čtvrthodiny, takže jeho ručička oběhne dokola každou hodinu. Druhý číselník ukazuje v obvyklém rozdělení 12 hodin a rafije postupuje znenáhla od jedné hodiny k druhé. Třetí ciferník sice rovněž představuje poloviční orloj, totiž 12 hodin, avšak v neobvyklých proporcích, poněvadž šest hodin, a to od 12 do 6 hodin, zaujímá jen čtvrtinu, zatímco zbývajících šest hodin pak tři čtvrtiny celého číselníku a ručička tedy nepostupuje pozvolna, nýbrž na každé číslici zůstává nepohnutě stát po dobu jedné hodiny a při jejím skončení přeskočí přesně na další. Čtvrtý číselník je půlkruh, který odkrývá planetární hodiny po východu Slunce. Z tohoto poschodí orloje je kromě všeho [ostatního] samostatnými koly a tyčemi, procházejícími místností, kde je uložena registratura, dovedně a spolehlivě poháněna jediná ručička na německých a staročeských hodinách v místnosti městské rady.

Uprostřed třetího poschodí orloje je šestnáct vyřezávaných postav andělů, z nichž každý drží kladívko a zvonek a v době, kdy je stroj uveden do chodu, hrají různě podle [roční] doby čtyři drobné hudební skladby. Pak konečně za zvuků jiné hudby vycházejí a opět na druhé straně zacházejí dole z jedné strany Tři králové a nahoře Marie s Ježíškem a Josefem představující útěk do Egypta. Na protější straně je soška českého knížete sv. Václava, nad ním je sv. Jiří bojující s drakem; podle pohybu kyvadla se pohybují tak, že sv. Václav otáčí hlavou ze strany na stranu a sv. Jiří pak s drakem střídavě vyjíždí a zajíždí. Nad tím vším stojí čtyři mužíčci: první drží v ruce provaz, a jakmile odbije čtvrtá čtvrť celé hodiny, rozezní obyčejný hodinový zvonek; druhý drží v levé ruce na šňůře zavěšených dvanáct korálků a pravou ruku se vztyčeným ukazováčkem má připravenu k počítání; třetí stojí s kladívkem v ruce u zvonku, a jakmile bije [celá] hodina, odbíjí ji současně kladívkem na zvonek a zároveň ji odpočítává nejen vztyčenými prsty pravé ruky, ale i ústy; čtvrtý drží v ruce trubku a po odbití hodiny ji odtroubí.

Čtvrté poschodí zaujímá portrét Jejího císařského a královského Veličenstva královny české a uherské,¹⁰ nad nímž je ještě jednou, avšak ve větších rozměrech než dole, [znázorňováno] přibývání a ubývání Měsíce. Ostatní malby, představující svobodná umění, přispívají k jedinečné ozdobě orloje.“

Popis královského hlavního města Olomouce sepsaný syndikem
Florianem Josefem Louckým roku 1746.
K vydání připravili Libuše Spáčilová a Vladimír Spáčil.
Olomouc 1991, s. 42–44.

¹ 12,42 m.
² Spr. z Lubaně (něm. Lauban) v Dolním Slezsku, nyní Lubań v Polské republice.
³ Něm. Oels, nyní Oleśnica v Polské republice.
⁴ Na základě slunečního kruhu či solárního cyklu (viz dále pozn. 7) byla jednotlivým rokům přiřazována tzv. nedělní písmena.
⁵ Epakta udává stáří měsíce, tj. počet dní od novoluní.
⁶ Zlatý počet je číslo udávající, kolikátý je daný rok v pořadí devatenáctiletého, stále se opakujícího měsíčního cyklu.
⁷ Sluneční kruh či solární cyklus je kalendářní cyklus 28 let, ve kterém se v juliánském kalendáři opakují roky, v nichž připadají dny v týdnu na stejná data.
⁸ Indikce je číslo udávající, kolikátý je daný rok v pořadí patnáctiletého, stále se opakujícího cyklu.
⁹ 186 cm.
¹⁰ Marie Terezie.

Výběr z odborné literatury

• Hans KUX– Max KRESS: Das Rathaus zu Olmütz, Ein Gedenkblatt zu seiner Wiederherstellung. Olmütz 1904, s. 112–115.
• Anežka ŠIMKOVÁ – Zdeněk HORSKÝ: Olomoucký orloj. Olomouc 1984.
• Popis královského hlavního města Olomouce sepsaný syndikem Florianem Josefem Louckým roku 1746. K vydání připravili Libuše Spáčilová a Vladimír Spáčil. Olomouc 1991.
• Miloslav ČERMÁK: Olomoucký orloj. Olomouc 2005.
• Pavel MICHNA: Olomoucký orloj. Na paměť 100. výročí zániku historické památky. Vlastivědný věstník moravský 50, 1998, s. 167–183.
• Günther OESTMAN: Die astronomische Uhr am Rathaus zu Olmütz/Olomouc, in: Mittelalterliche astronomische Großuhren: Internationales Symposium in Rostock 25. bis 28. Oktober 2012, Acta Historica Astronomiae, 49, Leipzig 2014, s. 147–149.
• Stanislav MARUŠÁK: Orloje v Olomouci. Dostupné z www: http://www.orloj.eu/cs/olomouc.htm.
• Antonín SCHINDLER: Hudební historie olomouckého orloje. Zprávy VÚO 162/1973, s. 6–24.