Zahájení operace Dunaj

Vzhledem k tomu, že na rozdíl od Německé demokratické republiky (NDR), Polské lidové republiky (PLR) a Maďarské lidové republiky (MLR) nebyly v Československé republice po ukončení 2. světové války umístěny útvary Sovětské armády, bylo úsilí sovětského stranického a státního vedení skoncovat s československým „socialismem s lidskou tváří“ v roce 1968 motivováno i možností napravit tuto mezeru v obraně východoevropské hranice Svazu sovětských socialistických republik (Sovětského svazu, SSSR). Už na začátku dubna 1968 ministr obrany SSSR svazu maršál Andrej Antonovič Grečko vydal direktivu pro sovětská vojska rozmístěná na území NDR, PLR a MLR, jíž nařídil přípravu operace Dunaj – vojenského obsazení Československé socialistické republiky (ČSSR), nato následovala spojenecká cvičení na území NDR a PLR a konečně velké spojenecké cvičení na československém území ve dnech 20.–30. června 1968 pod kryptonymem Šumava a pod velením maršála SSSR Ivana Ignaťjeviče Jakubovského, vrchního velitele Spojených ozbrojených sil Varšavské smlouvy. Prodlužovaný odsun sovětských útvarů po ukončení cvičení (až do 3. srpna) byl využit sovětskými veliteli k rekognoskacím silniční a železniční sítě pro připravovanou vojenskou intervenci, jíž se měla zúčastnit armádní seskupení sovětská, polská, maďarská a bulharská. Rumunsko a Albánie účast na intervenci odmítly, vstup východoněmeckých armádních jednotek na československé území ministr Grečko pozastavil (s výjimkou nepočetných německých útvarů začleněných do sovětských divizí) z obavy, že by Čechoslovákům sugeroval nacistickou okupaci Právě maršál Jakubovskij byl postaven do čela příprav operaci Dunaj, byl však těsně před jejím zahájením 20. srpna 1968 z politických ohledů na svou nejvyšší velitelskou funkci ve Spojených ozbrojených silách Varšavské smlouvy vystřídán armádním generálem Ivanem Grigorjevičem Pavlovským, náměstkem ministra obrany SSSR; štáb operace Dunaj byl dislokován v jižním Polsku – městě Legnici. Armádnímu generálu Pavlovskému byly podřízeny dva fronty – Centrální a Přikarpatský, operativní skupina Balaton a dvě gardové paradesantní divize, pro první den operace se počítalo s nasazením pěti divizí transportního letectva. Aby byla vojenská bojová a transportní technika interventů na první identifikovatelná, nařídil štáb operace Dunaj označit ji bílými pásy – technika takto neoznačená měla být při invazi na československé území „neutralizována“, pokud možno bez použití palby; pokud by osádky techniky kladly odpor, měly být zlikvidovány bez předchozího varování a bez rozkazu nadřízeného velení. Při náhodném kontaktu armád Varšavské smlouvy s armádami NATO měl intervenující vojenský útvar neprodleně zastavit přesun a nezahajovat palbu bez povelu. Po obdržení signálu VLTAVA-666 byli armádní velitelé od frontů po prapory povinni otevřít určený paket z pěti dříve jim doručených paketů (operace byla rozpracována v pěti variantách) a neprodleně realizovat rozkazy v něm obsažené, jakož i perspektivně rozkazy zajišťující pokračování operace Dunaj pod označením Dunaj-Kanál a Dunaj-Kanál-Globus.

20. srpna 1968 ve 23 hodin armádní útvary SSSR, PLR, MLR a BLR překročily státní hranice ČSSR v počtu na půl milionu mužů a asi pěti tisíc tanků a obrněných transportérů a během 24 hodin obsadily celé československé teritorium. Současně byl 21. srpna od 3 hod. 27 minut uskutečňován letecký výsadek na pražském letišti Ruzyni, a na letištích ve Vodochodech, v Brně-Tuřanech a Náměšti nad Oslavou, jehož příslušníci během následujících čtyř hodin obsadili významné objekty, v Praze především budovy Ústředního výboru KSČ, Pražského hradu, Ministerstva národní obrany ČSSR, Generálního štábu Československé lidové armády (ČSLA), Československého rozhlasu aj. Štáb operace Dunaj se současně přemístil do Prahy; kromě armádního generála Ivana Grigorjeviče Pavlovského a náčelníka jeho štábu, generálporučíka Ivana Dmitrijeviče Jeršova, kteří za svůj hlavní stan zvolili objekt Generálního štábu ČSLA, dorazil na velvyslanectví SSSR pod pseudonymem generál Trofimov Kirill Trofimovič Mazurov, kandidát politbyra Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu (KSSS), jenž měl vést politické rozhovory s československými stranickými a státními představiteli. Další vývoj událostí je podrobně popsán v odborné historické literatuře, na niž odkazujeme (viz její soupis v závěru této kapitoly www stránek Z olomouckých archivů).