První týden operace Dunaj v Olomouci (1968)

Olomouc ve dnech 21. – 28. srpna 1968 během invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa (operace Dunaj)

IVAN GRIGORJEVIČ PAVLOVSKIJ: VZPOMÍNKY NA VSTUP SOVĚTSKÝCH VOJSK DO ČESKOSLOVENSKA V ROCE 1968

Obdržel jsem jmenování 16. nebo 17. srpna, tři nebo čtyři dny před začátkem operace. Původně měl být do čela spojeneckých armád postaven maršál Jakubovskij.1 Ten organizoval veškerou praktickou přípravu. Najednou mě k sobě povolává ministr obrany Grečko:2 „Jsi navržen jako velitel armádních svazů, které budou vstupovat do Československa.“

Přiletěl jsem do Legnice (na území Polska), do štábu Severní skupiny vojsk. Zde jsem zastihl Jakubovského. Ukázal mi na mapě, které divize a z jakého směru budou nastupovat. Počátek operace byl stanoven na 21. srpna o půl jedné v noci. Grečko mě upozornil: „Rozkazy budou přicházet z Moskvy, tvým úkolem je zajistit, aby byly splněny.“

Ve stanovenou dobu vojska vyrazila. A tu opět telefonuje Grečko: „Právě jsem hovořil s Dzúrem (ministrem národní obrany ČSSR),3 a varoval jsem ho, že jestli Češi, nedejbůh, začnou střílet na naše vojska, může to špatně skončit. Požádal jsem ho, aby vydal rozkaz československým jednotkám nikam se nepřesouvat, nezahajovat palbu a neklást nám odpor.“

Poté, po zahájení pochodu vosk, asi tak za hodinu, opět zvoní telefon a Grečko se táže: „Jak to jde?“ Referuji: „Ty a ty divize se nacházejí tam a tam. Někde se objevují na cestách lidé a budují zátarasy. Naše útvary je obcházejí…“

Utábořili jsme se v budově Generálního štábu [ČSLA v Praze], spali jsme na stolech a venku. Přidělili mi místnost, kde jsem seděl se svými telefony a radisty. Rozkazy mi dával Mazurov.4

Na sovětském velvyslanectví mi doporučili, abych se setkal s prezidentem ČSSR Ludvíkem Svobodou.5 Vzal jsem s sebou maďarského generála, našeho, německého… Řekl jsem: ,Soudruhu prezidente, vy víte, že do Československa vstoupila vojska států – členů Varšavské smlouvy. Dostavil jsem se, abych vám tento fakt ohlásil. A poněvadž vy jste armádní generál a já jsem armádní generál, jsme oba vojáci. Chápete, že nás k tomu přiměla situace.‘“ On odpověděl: „Chápu…“

Prezident mluvil rusky. Býval v Sovětském svazu, velel československému praporu, rozvinul ho do brigády, potom ve sbor, v květnu 1945 přivedl tento sbor do Prahy. Zeptal jsem se ho, jestli jsou nějaké výhrady k našim vojskům. Odpověděl, že zvláštní výhrady nejsou. Jenom v noci se střílí [svítícími] trasovacími střelami, a to není dobré. Sám ale takovou střelbu nepozoroval. Ale je možné, že to někdo udělal z chuligánských pohnutek nebo aby někoho vyděsil. Svolal jsem velitele a nařídil jim, aby zamezili takovým nočnín střelbám.

Do Prahy přiletěl Kosygin,6 aby tu podepsal smlouvu [o dočasném pobytu Sovětské armády v ČSSR]. Obrátil se na něj bývalý člen předsednictva Ústředního výboru KSČ Smrkovský:7 „Prý vaši vojáci vybili všechnu lovnou zvěř, loví bažanty, jeleny…“ Kosygin se na mě podíval. Říkám: „To tak není. Nemůžu ovšem zaručit, že někdo nezabil nějakého ptáka. Vojska jsou rozložena v lesích a kolem nich. Ale že bychom organizovali hony, tak to se nestalo.“ Hned jsme začali uzavírat dohody s místními orgány ohledně dodávek ovoce a zeleniny, to ostatní jsme si dováželi.“

Abych byl upřímný, neřekl bych, že vztah obyvatelstva k nám byl přátelský. Nehledě na to, že naše armáda osvobodila Prahu, že jsme se spolu s československým vojskem účastnili válečných operací proti hitlerovcům, měl každý Čech právo na to, aby se na nás díval přes prsty. Proč jsme sem přišli? Rozhazovali jsme z letadel letáky, vysvětlovali jsme, že jsme vstoupili s mírovými úmysly. Ale sami chápete, že když přijdu k vám domů jako nezvaný host a začnu vám něco přikazovat, že se vám to nebude moc líbit.

Izvestija 19. srpna 1989

Přeloženo z ruského originálu Павловский И. Г.: Воспоминания о вводе советских войск в Чехословакию в августе 1968 года, dostupného na www: http://web.archive.org/web/20090519003840/ http://historydoc.edu.ru/catalog.asp?cat_ob_no=13417&ob_no=13418.

1 Andrej Antonovič Grečko (1903–1976), maršál Sovětského svazu od roku 1955, v letech 1967–1976 ministr obrany SSSR a velitel pozemního vojska, v letech 1961 –1961 člen Ústředního výboru KSSS, v letech 1973–1976 člen politbyra Ústředního výboru KSSS.
2 Ivan Ignaťjevič Jakubovskij (1912–1976), maršál Sovětského svazu od roku 1967, člen ÚV KSSS od roku 1961, od roku 1967 1. náměstek ministra obrany SSSR a velitel Společných ozbrojených sil Varšavské smlouvy.
3 Martin Dzúr (1919–1985), národností Slovák, generálplukovník od roku 1968, armádní generál od roku 1972, od 24. dubna 1968 do 11. ledna 1985 ministr národní obrany ČSSR, člen ÚV KSČ a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění ČSSR.
4 Kirill Trofimovič Mazurov (1914–1978), v roce 1968 člen politbyra ÚV KSSS a první náměstek předsedy rady ministrů SSSR, představitel politbyra ÚV KSSS v okupované ČSSR.
5 Ludvík Svoboda (1895–1979), armádní generál od roku 1946, prezident ČSSR od 30. března 1968 do 29. května 1975.
6 Alexej Nikolajevič Kosygin (1904–1980), v letech 1960–1980 člen politbyra ÚV KSSS, v letech 1964–1980 předseda Rady ministrů Sovětského svazu (tj. předseda vlády SSSR).
7 Josef Smrkovský (1911–1974), od dubna 1968 do ledna 1969 předseda Národního shromáždění ČSSR, poté poslanec, místopředseda Federálního shromáždění ČSSR, předseda Sněmovny lidu FS ČSSR, koncem roku 1969 byl zbaven všech politických funkcí a v roce 1970 byl vyloučen z KSČ