OKUPAČNÍ VOJSKA V OLOMOUCI 21. – 28. SRPNA 1968, ČÁST I.

Středa 21. srpna 1968, čtvrtek 22. srpna 1968

Obyvatelé Olomouce byli o invazi armád Varšavské smlouvy do ČSSR informováni v časných ranních hodinách z celostátního rozhlasového vysílání, první okupanti se v Olomouci objevili až kolem 13. hodiny, kdy k restauraci Rozkvět (nyní Drápal, na křižovatce nynější třídy Svobody a Havlíčkovy ulice) dorazily dva polské obrněné transportéry. Když jejich osádky byly nuceny čelit rozhořčení shluknuvších se Olomoučanů, obrátily se a zamířily směrem na Prostějov. Zde v prostoru kolem hvězdárny (nyní již neexistující) bylo rozmístěno 28 polských obrněných transportérů, 16 tanků, dvě děla, sedm nákladních automobilů, tři polní kuchyně a jeden terénní automobil sovětské výroby (GAZ). Silnici mezi obcemi Topolany a Křelov obsadil polský motostřelecký prapor, postupně byly během 22. srpna zablokovány i další přístupové cesty k Olomouci. Skupina mladých lidí ale zorganizovala na silnici k Prostějovu demonstraci vsedě a podařilo se jim přesvědčit polské vojáky, že do Olomouce bez výslovného rozkazu nevstoupí. Obdobně jednali s polským vojenským velením představitelé místních stranických a státních orgánů, takže vstup okupačních vojsk do Olomouce se uskutečnil až po 17. hodině. Jednalo se o jednotky polské 10. tankové divize a sovětské 24. motostřelecké divize, zdejší vojenské letiště kontrolovaly ze vzduchu letouny sovětské 289. stíhací bombardovací letecké divize. Mezitím 21. srpna po osmé hodině ranní začalo vysílat olomoucké studio Československého rozhlasu (z budovy na nynějším Horním náměstí) – u mikrofonu se střídali Bohuslav Matyáš a Lubomír Smiřický, technicky vysílání zajišťovali Miroslav Janeček a Josef Balcárek. Vedoucí studia Alois Rečka a zemědělský redaktor Jarolím Koutný byli nuceni čelit několika mužům, kteří vpadli do studia s návrhem, že vyzvou rozhlasem Olomoučany k ozbrojenému odporu a že zbraně k tomuto účelu získají v některých kasárnách. Od tohoto záměru upustili dotyční muži až po příslibu pracovníků rozhlasu, že je sami v případě nezbytnosti vyzvou k obraně rozhlasového studia. Ze zasedání předsednictva Okresního výboru KSČ vzešly dvě rezoluce vyzývající občany olomouckého okresu k „zachování rozvahy a klidu“, obdobné rezoluce přijaly městský výbor KSČ v Olomouci, Okresní národní výbor a další politické a státní orgány, provolání protestující proti okupaci ČSSR armádami Varšavské smlouvy zveřejňovaly vzápětí podniky, organizace a školy. 21. srpna 1968 vyšlo zvláštní vydání obdeníku OV KSČ v Olomouci Stráž lidu o dvou stranách, v němž se mj. psalo: „Silný je ten, kdo v klidu a rozvaze obstojí v této dějinné zkoušce. Nenechte vystoupit provokatéry! Mohlo by dojít k nedozírným následkům! Československo nesmí být Maďarskem 1956!“ Večer a během následujícího dne odcestovali z Olomouce delegáti mimořádného XIV. sjezdu KSČ. Od půl desáté se shromáždila na náměstí Míru (nyní Horním náměstí) velká skupina mladých lidí demonstrujících proti okupaci, na domovních fasádách a výkladních skříních se objevily první protestní nápisy, rozdávaly se letáky a vápnem se zatíraly dopravní značky, směrovky a i tabulky s názvy ulic. Ve čtvrtek 22. srpna obsadili příslušníci Sovětské armády olomoucké hlavní nádraží ČSD, hlavní poštu, banky a mosty, do města dorazily sovětské obrněné transportéry a tanky. Kolem 18. hodiny přerušili sovětští vojáci vysílání z olomouckého studia Československého rozhlasu, ale ještě před jejich příchodem byla vytvořena operativní skupina (vedoucí a redaktor Jarolím Koutný, hlasatel Bohuslav Matyáš, technik a řidič Oskar Dvořák), vybavená švýcarským magnetofonem Nagra s mikrofonem, jež ve 21.15 hodin zahájila po Rozhlasu po drátě vysílání ze sklepní místnosti školy ve Dvořákově ulici pod názvem Dubček – Císař ABX (Čestmír Císař, 1920–2013, byl od července 1968 předsedou České národní rady, přípravného zákonodárného orgánu českých zemí v rámci federalizace ČSSR).