OKUPAČNÍ VOJSKA V OLOMOUCI 21. – 28. SRPNA 1968, ČÁST III.

Neděle 25. srpna 1998, pondělí 26. srpna 1998, úterý 27. srpna 1998, středa 28. srpna 1998

Ze soboty na neděli byly odstraněny další tabulky s názvy olomouckých ulic, náměstí Rudé armády (nyní Dolní náměstí) bylo provizorními tabulkami přejmenováno na náměstí Rumunské solidarity (Rumunsko se se srpnové invaze nezúčastnilo). Obyvatelé Olomouce byli varováni před psaním protestních nápisů, což mohli okupanti pokládat za provokaci a záminku k represáliím, přesto se plakáty ostře protestující proti okupaci objevily na hlavním vlakovém nádraží na květinovém stánku. Městská doprava v Olomouci fungovala spolehlivě. Sovětskými tanky bylo obklíčeno olomoucké letiště, silnice mezi Olomoucí a Prostějovem u obce Nedvězí byla zablokována sovětskou motostřeleckou jednotkou. Rozhlasová stanice D–C ABX vysílala mimo jiné prohlášení prof. RNDr. Josefa Metelky, CSc., rektora Univerzity Palackého v Olomouci: „Výzva Palackého univerzity všem univerzitám celého světa. Palackého univerzita v Olomouci, druhá nejstarší univerzita v našem státě, s bolestí oznamuje všem univerzitám, že její starší sestra, Karlova univerzita v Praze, byla zabrána okupačními vojsky. V historii našich akademických učilišť je to teprve podruhé, co byla tato půda zabrána policejními nebo vojenskými orgány. Upozorňujeme na to všechny naše sesterské univerzity na celém světě a prosíme, zvedněte s námi svůj protestní hlas, ať zbraně vojenské, zbraně násilné, už přestanou bojovat proti zbraním ducha a vědy.“ V pondělí 26. srpna ve 13 hodin ukončil nový vojenský velitel města Olomouce, podplukovník Sokolenko, jednání s představiteli města a s inspekčním sovětským generálem; vzhledem k tomu, že se „olomoučtí občané chovali ukázněně“, bylo dohodnuto, že nevejde v platnost zákaz vycházení z bytů ve večerních hodinách, že bude sovětskými vojáky uvolněn prostor městského rozhlasu a že bude vydáván obdeník Stráž lidu bez cenzurního dohledu, též se mohou konat schůze všech organizací. V 17 hodin shazoval sovětský vrtulník výtisky překladu článku v sovětském deníku Pravda z 22. srpna s názvem Obrana socialismu – nejvyšší internacionální povinnost nad Olomoucí, místo na náměstí však výtisky dopadaly do parku. Necenzurované večerní vydání Stráže lidu o dvou stranách (druhá strana byla zaplněna inzeráty) se dostalo ke čtenářům v pondělí po 19. hodině. Rozhlasová stanice D–C ABX vysílala mimo jiné vyjádření prvního rektora Univerzity Palackého v Olomouci prof. PhDr. Josefa Ludvíka Fischera ke komuniké o moskevském jednání československé delegace: „[…] Nemá smyslu chtít kohokoliv ujišťovat, že u nás nebylo a není kontrarevoluce. Ale nemělo by také mít smyslu chtít žádat nás, abychom ,obnovili‘ vedoucí úlohu Komunistické strany Československa. Jestli která komunistická strana kdekoliv na světě může s hrdostí a právem říci, že je vedoucí stranou, za níž stojí nejen semknuté dělnické masy, ale celý národ, v našem případě oba národy bez rozdílu, pak je to Komunistická strana Československa. Za to jí patří dík nás všech, stojíme za ní, a to jediné, čeho si musíme být vědomi, že musíme vytrvat, vytrvat až do konce.“ V úterý 27. srpna pak vyšla Stráž lidu opět, též jen o dvou stranách. Téhož dne odpoledne jednalo předsednictvo OV KSČ v Olomouci, jež odmítlo komuniké podepsané československou delegací v Moskvě, protože „neodpovídá tužbám obou našich národů“. Ve středu 28. srpna ukončila rozhlasová stanice D–C ABX svoje působení na základě celostátní pokynu po odvysílání projevu Alexandra Dubčeka z Moskvy. V 17 hodin a jednu minutu zazněla z olomouckého studia Československého rozhlasu tato slova: „Jsme unaveni. My, kteří k vám promlouváme, i vy, kteří nás slyšíte. Tento týden, který jsme prožili, rovná se svými událostmi, vzrušením, zoufalstvím i nadějemi nejméně jednomu roku, prožitkem ovšem za jiných, běžných okolností. S únavou přicházela na nás i deprese, nejvíce ve chvílích, když jsme už čtvrtý den čekali na příjezd našich státních a stranických představitelů z Moskvy. Jsou však tu, vzali opět řízení našich věcí do svých rukou a naše naděje opět vzrostly. A tak zaháníme únavu a snažíme se zapomenout na chvilky deprese, kdy se zdálo, že už je vše ztraceno. Nikoliv. Není tomu tak. Musíme vydržet. Jsme teprve na začátku zápasu o záchranu jistot, které jsme začali v lednu budovat. A je nesmírně důležité, abychom si rozdělili své síly, abychom s nimi dobře a rozumně hospodařili a vystačili s dechem. A hlavně nepřestat pracovat. Znáte to přece sami: nejhůře je nám ve chvílích, když odpočíváme, když jsme sami, bez přátel a spolupracovníků, když se vzájemně nemůžeme povzbuzovat. Tak tedy – únavu překonat, hlavu vzhůru a zhluboka dýchat!“

Výběr z odborné literatury

• Ивaн Г. ПАВЛОВСКИЙ: Воспоминания о вводе советских войск в Чехословакию в августе 1968 года. Архивная копия от 19 мая 2009 на Wayback Machine Известия. 19 августа, 1989.
• Sedm olomouckých dnů 21. – 27. srpna 1968. Sborník dokumentů. K vydání připravil Miloslav Čermák. Olomouc 1990.
• Jiří FIDLER: 21. 8. 1968. Bratrská agrese. Praha 2003.
• Сepгeй Я. ЛАВРЕНОВ, Игopь М. ПОПОВ: Операция «Дунай». Советский Союз в локальных войнах и конфликтах. Мocква 2003. С. 324—329.
• Łukasz KAMIŃSKI: Wokół praskiej wiosny: Polska i Czechosłowacja w 1968 roku. Warszawa 2004.
• Daniel POVOLNÝ: Vojenské řešení pražského jara 1968. II. Československá lidová armáda v srpnu 1968. Praha 2010.
• Antonín BENČÍK: Operace Dunaj aneb Internacionální vražda pražského jara. Praha 2013. wikipedie
• Tereza SKÁCELOVÁ: Vysílání Československého rozhlasu Olomouc v srpnu 1968. Olomouc 2013. Bakalářská práce (Bc.) Univerzita Palackého v Olomouci. Filozofická fakulta.
• Olomouc v roce 1968. Miloslav Čermák (ed.). Olomouc 2015.
• Ivo PEJČOCH, Prokop TOMEK: Okupace 1968 a její oběti – nové pohledy na invazi armád Varšavské smlouvy do Československa roku 1968, počátek okupace a její oběti. Praha 1917.
• Jiří FIDLER: Okupace 1968. Praha 2018.
• Daniel POVOLNÝ: Operace Dunaj: krvavá odpověď Varšavské smlouvy na pražské jaro 1968. Praha 2018.