Deklarace Československého státu v Praze a v Dolanech u Olomouce

V pondělí 28. října 1918 se poštmistr v Dolanech u Olomouce Rudolf Caha dozvěděl o nótě rakouského ministra zahraničí Gyuly Andrássyho z 27. října, adresované prezidentu USA Woodrowu Wilsonovi a nabízející separátní „příměří na všech frontách“, mj. s tím, že rakousko-uherská vláda „souhlasí také s jeho názorem, obsaženým v poslední notě o právech národů rakousko-uherských, zejména o právech Čechoslováků a Jihoslovanů“. Český překlad nóty, zveřejněný ve vývěsce pražské redakce deníku Národní politika a poté otištěný v jeho odpoledním vydání, byl pražským lidem interpretován tak, že Rakousko-Uhersko kapitulovalo (ve skutečnosti se tak stalo až 3. listopadu 1918). Za všeobecného pozdvižení a bouřlivého nadšení českých Pražanů – pražští Němci a německy hovořící Židé neměli důvod k jásotu – se rozhodli představitelé Národního výboru, později nazývaní „mužové 28. října“, Antonín Švehla, Alois Rašín, Jiří Stříbrný, Vavro Šrobár a František Soukup, následovat spontánní deklaraci československého státu ústy pátera Izidora Zahradníka u sochy sv. Václava na Václavském náměstí a večer téhož dne vydat první zákon Národního výboru o zřízení „samostatného státu československého“. Také dolanský poštmistr Rudolf Caha nelenil s vyhlášením nového státu, označil se za jeho prvního úředníka a za projevů sympatií občanů Dolan zamaloval fermežovou barvou znak Rakousko-uherské říše – dvojhlavého orla, jenž visel na průčelí dolanské pošty. Místní farář P. František Zapletal krotil přílišný optimismus svých farníků slovy: „No, no, lidičky, ať to jen pana poštmistra nemrzí, ještě není Rakousku konec!“, ale v tom ohledu se dolanský duchovní pastýř projevil jako špatný prorok.