Zpravodajství Selských listů z 28. října 1918

Další běh událostí je více či méně detailně popsán ve všech výše uvedených novinách, ocitujme zde alespoň zpravodajství Selských listů:

„V Olomouci 29. října. Zpráva o prohlášení československé samostatnosti došla do Olomouce včera o 10. hodině večerní a vyvolala všude, kde vešla ve známost, obrovské vzrušení a nadšení. Okresní národní výbor byl ihned svolán a zasedal pozdě do noci, zabývaje se přípravami pro dnešek. Dnes ráno byla oznámena slavná událost obyvatelstvu zvláštními vydáními českých listů. Hned byly vyvěšeny prapory v barvách českých, moravských a slovanských. Již o 9. hodině dopolední zahájeny byly průvody městem. Jejich střediskem byl Národní dům. První přišli před Národní dům studenti školy hospodářské s prapory za zpěvu národních písní. Národní výbor sestavil občanskou národní stráž z dobrovolných členů, kteří se sami přihlásili, a korporativně oznámil úřadům civilním, vojenským i železničním, že přejímá vládu. Všechny úřady i německá radnice vyšly Národnímu výboru v každém ohledu vstříc.

Zatím konala dobrovolná národní stráž služby bezpečnostní na ulicích a na náměstích. Městská policie se venku neobjevila, byla však dána Národnímu výboru k dispozici.

Ulice a náměstí se zvolna plnily lidem. Několik německých důstojníků, studentů a slečinek uspořádalo pod vedením záložního nadporučíka Opitze, pověstného učitele tělocviku zdejších turnerů, provokační buml [podle vzpomínek Františka Smrčky naopak nadporučík Opitz provokacím zabránil – pozn. aut.]; byli samou radnicí napomenuti, aby toho nechali. Po 2. hodině odpolední černaly se již ulice obecenstvem slavnostně nadšeným. Z olomouckého okolí přišly velké průvody lidu s prapory. V čele průvodů kráčely slavnostně oblečené a ověnčené děti. O půl 3. hodiny odpolední přišla před Národní dům vojenská kapela. Od Národního domu šel manifestační průvod čítající na 32 000 osob [podle jiného zdroje 25 tisíc – pozn. aut.] s nesčetnými prapory po městě. Vojáci se přidružovali a stávali se dobrovolnými pořadateli průvodu, postupujíce zejména při Národním výboru jako pohyblivý špalír. Hudebníci měli národní odznaky a kokardy. Průvod trval přes dvě hodiny. Zastavil se před radnicí, kde z balkonu zavlály prapory v národních barvách. Z balkonu radnice promluvili dr. Fischer, obchodník Časný (soc. dem.), poslanec Okleštěk, redaktor Světlík a redaktor Mlčoch o významu dnešního dne. Lid vyslechl s jásotem pronesené řeči, po nichž zahrála vojenská hudba Kde domov můj? a Hej, Slované! Veškerý zástup zpíval s hudbou. Nakonec promluvil také jeden důstojník nadšenou řeč k vojsku.“

Z této manifestace se dochovaly dvě fotografie – jeden snímek zachycuje shromáždění před Národním domem ověnčeným národními červenobílými prapory a olomouckého občana na žebříku, jak dodává další vlajku k dekoraci nad vchodem, zatímco druhý snímek zvěčňuje kapelu 54. pěšího pluku, jenž do Olomouce dorazil z italského bojiště. Modrobíločervené slovanské trikolory připnuté na čepicích vojáků nahradily původní rakouské „orlíčky“, slovanskou trikoloru obdržela i socha císaře Františka Josefa I. před radnicí.