PANOVNICE MARIE TEREZIE A CÍSAŘ FRANTIŠEK I. LOTRINSKÝ OBDIVUJÍ OSVĚTLENÝ OLOMOUCKÝ ORLOJ BĚHEM SVÉ NÁVŠTĚVY OLOMOUCE VE DNECH 17. AŽ 20. ČERVNA 1748

Návštěvou císařských manželů Marie Terezie (1717–1780) a císaře Františka I. Lotrinského (1708–1765) v Olomouci ve dnech 17. až 20. června 1748 vyvrcholila jejich „Lustreise (zábavná cesta)“ na Moravu, hlavním účelem této cesty však byla inspekce výstavby olomoucké bastionové pevnosti. Marie Terezie byla v té době gravidní (narození svého desátého dítěte očekávala koncem října). Konvoj, sestávající jen ze čtyř kočárů tažených poštovními koňmi, vyjel z Vídně 11. června a přes Mikulov, Brno a Kroměříž přicestoval 17. června večer do slavnostně vyzdobené a osvětlené Olomouce. O cestě císařského dvora do Olomouce a zpět informoval zpravodaj Wienerisches Diarium [Vídeňský deník] následovně:
„Úterý 11. řečeného [měsíce]. Časně ráno po vyslechnuté mši svaté v zámecké kapli v Schönbrunnu nato v 6 hodin zmíněná Nejvyšší vládnoucí císařská Veličenstva s oběma královskými Výsostmi Lotrinskými¹ nastoupila cestu na Moravu pod ochranou Nejvyššího, prostřednictvím pošty, ze Schönbrunnu kolem zdejšího města skrze Leopoldstadt přes velký dunajský most. Dnes se konal oběd u pana nejvyššího císařského dvorního maršálka knížete z Dietrichsteinu² na jeho panství Mikulově, vzdáleného odtud 8 mil. Zde se též přenocovalo a poté časně následujícího rána cesta pokračovala do Brna. Ve středu a čtvrtek zůstala Jejich Veličenstva zde, aby se účastnila veřejného procesí během mezitím nadešlého svátku Božího Těla. Podle zpráv odtud došlých se k přijetí a uctění Nejvyššího císařského dvora učinila skvostná opatření.³ V pátek však tito Nejvyšší vzali do své patrnosti první kolonu carských ruských vojsk u Kroměříže a nato druhou kolonu⁴ v sobotu u Olomouce.“

¹ Míněni jsou Karel Alexandr Lotrinský (1712–1780), bratr císaře Svaté říše římské Františka I. Štěpána a švagr královny Marie Terezie, a Karlova a císařova sestra Anna Charlotte Lotrinská (1714–1773).
² Karel Maxmilián kníže z Dietrichsteina (1702–1784).
³ Ve skutečnosti v Brně sice postavili na zvěst o příjezdu císařských manželů slavobránu, jenže dřevěná, chabě osvětlená konstrukce vyhlížela chudě. Magistrátní radové, uklánějíce se před Marií Terezií, se omlouvali zlými časy a císařovna jejich nářky přerušila shovívavým gestem ruky. O pompu nestála, navíc bylo celé cestování spíše poutí než zábavou. Marie Terezie dávala zastavit téměř u každého kostela a pilně vizitovala kláštery, zatímco císař František I. obhlížel fortifikace a studoval dislokaci armády.
⁴ Ruský pomocný sbor pod velením Vasilije Anikitiče knížete Repnina (1696–1748) táhl během 2. slezské války (1745–1747) do Porýní; tento válečný konflikt byl ukončen mírovou smlouvou uzavřenou 18. října 1747 v Cáchách (Aachen, nyní ve spolkové zemi NSR Severní Porýní-Vestfálsko).

Nevídanou iluminaci města popsal ve své zprávě pro zpravodaj Wienerisches Diarium olomoucký radní Šimon Tadeáš Zimmerle, zpráva však nebyla otištěna, neboť se redakce omezila jen na výše uvedený stručný popis cesty panovnického páru ze Schönbrunnu a jeho návratu do tohoto sídla:
„Abends nach 9 uhren seynd die aller orten ausgestelten laternen angezungen wie auch alle ob den rathaus befindliche fenser sambt der thurm und dem künstlichen uhrwerk mit 3 000 (sic) lampen wie auch weiters die grosze sehenswürdige triumph-porten, bei welcher bis nach mitternachtzeit eine herrliche music von 60 personen und 4 chorpauken gehalten worden, illuminiret worden; wie dan auch beyde majestäten nach eingenommen nachtmahl diese illumination, besonders aber das Graf-Salmischen haus,¹ das künstliche uhrwerk und die triumph-porten allermildreichst in allergnädigstes augenschein genommen und ein allergnädigsten wohlgefallen daran spühren lassen etc. (Večer po deváté hodině byly rozžehnuty lucerny vystavené na všech místech, též byla iluminována všechna okna radnice, jakož i věž a orloj, třemi tisíci (!) lampami, dále i pozoruhodně velké triumfální oblouky, při nichž až do půlnočního času provozovalo 60 osob skvostnou hudbu, také na čtyři kůrové kotle. Obě Veličenstva po spožité večeři nejmilostivěji vzala tuto iluminaci v nejvyšší patrnost a projevila nad ní nejlaskavější zalíbení, zvláště z hraběcího Salmovského domu,¹ orloje a slavobran.)“

¹ Nyní Horní náměstí 1.

Otiskl Johann Kux, Das Rathaus zu Olmütz, Olmütz 1904, s. 147–148.

Iluminace města se opakovala i večer 18. června, kdy si ji šel dvůr prohlédnout „inkognito“, tedy bez ceremonií. O cestě císařského dvora z Olomouce do Vídně napsal redaktor zpravodaje Wienerisches Diarium toto:
„Pátek 21. řečeného [měsíce]. Během dopoledne kolem 11. hodiny byla obě vládnoucí císařská Veličenstva vracející se s panem vévodou Karlem a princeznou Charlottou Lotrinskou, královskými Výsostmi, a doprovodem dorazila prostřednictvím pošty z Moravy skrze zdejší město v nanejvýš šťastném rozpoložení k všeobecné radosti jejich nejvěrnějších poddaných do Schönnbrunnu. Zde byla Nejvyšší Veličenstva uvítána u schodiště nejjasnějším mladým panstvem¹ a vysokou šlechtou, zde poté poobědvala a odpoledne navštívila Její nejvyšší Veličenstvo ovdovělou císařovnu v Hetzendorfu.²“

¹ Tj. žijícími potomky Marie Terezie a Františka I. Lotrinského, byli to arcivévodové a arcivévodkyně Marie Anna (1740–1789), Josef (1741–1790), Marie Christina (1742–1798), Marie Alžběta (1743–1808), Karel Josef (1745–1761), Marie Amálie (1746–1804) a Petr Leopold (1747–1792).
² Jedná se o manželku zemřelého císaře Karla VI. (1685–1740) a matku Marie Terezie Elisabeth Christine von Braunschweig-Wolfenbüttel (1691–1750); zámek Hetzendorf nedaleko Schönbrunnu nechala Marie Terezie v roce 1743 přestavět na matčino vdovské sídlo.

Námaha a rozčilení během cesty na Moravu nepochybně přispěly k tomu, že 17. září 1748 přivedla Marie Terezie předčasně na svět děvčátko Marii Carolinu, jež ještě téhož dne zemřelo. Na paměť císařské návštěvy byl v Olomouci na opraveném radničním orloji umístěn portrét Marie Terezie, jenž nahradil dosavadní portrét.
Ještě jednou jásala Olomouc vstříc Marii Terezii, a to 7. září 1754. Dne 9. září se panovnice i její císařský manžel zúčastnili slavnostního vysvěcení čestného a morového sloupu Nejsvětěší Trojice, z Olomouce odcestovali 10. září 1754.