RENOVACE OLOMOUCKÉHO ORLOJE V LETECH 1894–1898

Pro renovaci olomouckého orloje byla angažována firma Ed. Korfhage & Söhne z Bueru (nyní městská část města Melle poblíž Osnabrücku v Dolním Sasku), jež vyrobila hodinový stroj s elektrickým natahováním, astronomickou část orloje a upravila jeho zvonkohru, malířské práce byly zadány vídeňskému akademickému malíři Richardu Bitterlichovi, na výrobě dřevěných figur a sochařských pracích se podíleli sochař Bernhard Hoetger (1874–1949) z Wiedenbrücku ve Vestfálsku a olomoucký řezbář Franz Celler, architektonický dohled byl svěřen Ing. Jindřichu Holickému z Brna a poté architektu Robertu Dammerovi z Vídně. Náklady na rekonstrukci orloje činily 25 tisíc zlatých. Slavnostní odhalení renovovaného orloje se uskutečnilo 22. května 1898, hlavní projev pronesl bývalý starosta Josef von Engel, jenž se o jeho obnovu nejvíce zasloužil. Ze starého orloje byly ponechány jen figurky andílků, renesanční a barokní prvky byly odstraněny, stejně jako Fabriciův astroláb. Na orloj se vrátil portrét panovnice Marie Terezie, přemalovány byly skupiny postav za balustrádou – nyní to byly tři rozmlouvající ženy a dvě ženy s mužem v renesančních oděvech. Nově byly zhotoveny figury orloje. Také hudební produkce doznala změny: figura pastýře troubila na šalmaj jednu ze šesti melodií, jež zkomponoval varhaník v kostele sv. Mořice, sbormistr a ředitel hudební školy Vladimír Labler (1847–1914), na zvonkohře se při otáčení pohyblivých figur nejprve obměnovaly tři melodie, poté zněla rakouská hymna Zachovej nám, Hospodine, složená Josefem Haydnem /1732–1809), nebo vánoční píseň Tichá noc, Svatá noc, kterou složil Franz Gruber (1787–1863), sicilská duchovní píseň O Sanctissima (dosl. Ó, Nejsvětější, v českém překladu Matko přesvatá), melodie vojenské písně oslavující prince Evžena Savojského (1663–1736) a písně Wenn’s Mailüfterl weht (Když vane májový větříček) od Josepha Kreipla (1805–1866). Produkci ukončoval kokrhající (nijak ovšem věrně) a křídly mávající kohout.

Na heliocentrickém planetáriu byly vypodobněny čtyři ženské postavy symbolizující čtyři roční období, po obvodu byly napsány německé názvy dvanácti měsíců a nad nimi byla namalována znamení zvěrokruhu. Ve středu planetária se nacházelo Slunce a šest různě dlouhých rafií neslo hvězdy představující oběžnice Merkura, Venuši, Marse a Jupitera a hnědočervenou kouli s malou zlatožlutou koulí, znázorňující Zemi s Měsícem. Čtyři menší číselníky s jednou rafií ukazovaly minuty a hodiny, pátý číselník určoval hvězdný čas. Kruhový kalendář určoval, kolik dnů uplynulo od Nového roku a udával jméno světce, jemuž byl dotyčný den zasvěcen.