Přípravy změny na císařském trůnu

Mezitím se v skrytu dokončovala dlouho připravovaná Ferdinandova abdikace. Její iniciátorkou byla sama císařovna Marie Anna, která si rozhodně nepřála, aby Ferdinand nadále vládl jakožto konstituční císař. Cestu k restauraci moci habsburské dynastie viděla shodně jako Alfréd kníže Windischgrätz v intronizaci arcivévody Františka, a to již dne 18. srpna 1848, kdy arcivévoda dovršil 18 let. Na císařovniných a Windischgrätzových plánech byla nejvíce zainteresována arcivévodkyně Sophie, neboť se jednalo o budoucnost jejího nejstaršího a nejmilejšího syna.

Arcivévoda František Josef byl s rolí, která mu byla určena, již delší dobu seznámen a také pro ni byl od dětství připravován. Především se mu dostalo soustavného vojenského vzdělání. mimo jiné i během dvou pobytů v Olomouci v letech 1844 a 1846. V osmnácti letech hovořil arcivévoda František Josef kromě mateřské němčiny dokonale francouzsky a maďarsky, slušně česky a italsky, trochu polsky. Těšil se skvělému zdraví, byl vynikajícím jezdcem a vášnivým myslivcem.

Kolik lidí v Olomouci vědělo o chystané „palácové revoluci“, těžko soudit, dvůr se snažil držet věc v tajnosti. Abdikační listiny připravoval Felix kníže Schwarzenberg spolu s ministry, současně byla 21. listopadu 1848 jmenována nová rakouská vláda s předsedou knížetem Schwarzenbergem, ministerská křesla obsadili Karl Ludwig rytíř von Bruck jako ministr obchodu a veřejných staveb, Dr. Alexander Bach jako ministr spravedlnosti, Franz Seraph Stadion hrabě von Warthausen und Thannhausen jako ministr vnitra a vzdělávání, generálmajor Franz svobodný pán von Cordon jako ministr války, Ferdinand šlechtic von Thinnfeld jako ministr orby a hornictví a Philipp svobodný pán von Krauß (1792–1861) jako ministr financí. Ačkoliv dvě jména panovníka neměla v habsburské dynastii tradici, na radu knížete Schwarzenberga přijal designovaný císař ke jménu František i druhé jméno Josef, aby zdůraznil spjatost své politiky s odkazem Josefa II.

V pátek 1. prosince v 10 hodin večer do Olomouce přijeli pokořitelé Vídně polní maršálek Alfréd kníže Windischgrätz a chorvatský bán (tj. kníže, císařský místodržící v Chorvatsku, tehdy součásti Rakouské říše) Josip Jellačić, aby se účastnili rodinné konference, na níž byly schváleny dokumenty připravené knížetem Schwarzenbergem. Jejich zveřejnění bylo naplánováno na příští den. Zlé jazyky pak tvrdily, že Ferdinand I. se vzpíral abdikaci, a tak ho prý poslali do postele. O půlnoci vzbudil císaře komorník oděný do prostěradel a se svíčkou v ruce. Hlasem Ferdinandova otce císaře Františka I. ho vyzval: „Nandl, vzdej se trůnu, zachráníš Rakousko!“ A ráno prý už Ferdinand I. nedělal potíže.