Mladistvý císař

2. prosince 1848 odpoledne se František Josef I. přestěhoval ze svého dosavadního sídla v rezidenci probošta olomoucké kapituly (nyní budova rektorátu Univerzity Palackého v Olomouci, Křížkovského 10) do arcibiskupské rezidence. Večer bylo město slavnostně osvětleno, v sedm hodin uspořádali měšťané pochodňový průvod k arcibiskupskému paláci. Když se na balkóně objevil mladistvý císař se svou matkou, byl uvítán bouřlivým jásotem a neméně vřele byl pozdravován, když později projížděl osvětlenými olomouckými ulicemi. V příštích dnech sice musely vojenské stráže strhávat vylepené výtisky proklamace, na nichž vtipálkové přepisovali jméno Franz na Fratz [fracek], ale to byla jen malá skvrnka na slavnostech, které se v monarchii odbývaly, Olomouc ovšem vedla. Přicházely a přijížděly první blahopřejné deputace, dne 3. prosince odpoledne se dostavila slavnostní deputace Ústavodárného říšského sněmu z Kroměříže.

„Žij blaze, moje mládí!“ povzdechl si prý František Josef I., když se ujímal vlády, a celkem oprávněně. Jeho denní program byl vskutku vyčerpávající, na vyjížďky koňmo po olomouckém okolí a ostré procházky po zasněžených alejích mnoho času mladistvému císaři nezbývalo. Večer se zpravidla objevil v divadle, nebo zašel k matce na čaj spojený s domácím koncertem. Ministři, nesvázaní již dvorskou etiketou, našli v panovníkovi inteligentního posluchače, který se energicky vměšoval do debaty a dokázal prosazovat svoje mínění. Byla tedy naděje, že se z rakouské vlády stane na rozdíl od dob minulých skutečné mocenské centrum. 29. ledna 1849 císař zajel inkognito do Prahy.