Snahy o odstranění novodobého orloje

Dne 31. března 1990 byl zveřejněn v Hanáckých novinách článek Anežky Šimkové, nazvaný Návrat k tradičnímu orloji a apelující na polistopadovou olomouckou radnici, aby rekonstrukcí pohledové strany orloje „vyslyšela hlas historie i současnosti a zvolila pro odhalení tradičního orloje právě rok 1998“. V červnu téhož roku byla založen Spolek pro obnovu olomouckého orloje, občanské sdružení, jež záhy nato změnilo svůj název na Asociaci pro rekonstrukci olomouckého orloje a jehož cílem byla podle prohlášení zveřejněného v těchže novinách 22. září 1990 „rekonstrukce orloje v duchu jeho původních křesťanských, vědeckých a uměleckých tradic“ s termínem do roku 1998.

Předpokládalo se vypsání soutěže na zcela novou podobu orloje, s čímž ale nesouhlasili památkáři, navíc by takové pojetí rekonstrukce vyžádalo finanční náklady v řádu desítek milionů korun. Ani kompromisní řešení, tj. obnova tzv. Handkova orloje z poloviny 18. století, se nesetkalo se souhlasem odborníků.

Podle názoru Pavla Michny (Olomoucký orloj, Na paměť 100. výročí zániku historické památky, Vlastivědný věstník moravský 50, 1998, s. 181) „středověké astronomické hodiny, s jejich předkoperníkovským geocentrickým systémem, jsou produktem středověku a jejich ,konzumentem‘ bylo opět středověké prostředí. Pro moderní dobu jsou již jen kuriozitou, a pokud vykazují originální starobylé technické prvky a slohové provedení (viz cena stáří), mají to štěstí, že jsou obdivovány, ceněny a chráněny jako kulturní hodnota. Devátý olomoucký orloj by však toto postrádal a zůstal by jen kuriozitou – vyjádřením středověkého předmětu soudobými prostředky technickými a výtvarnými. Na olomoucké radnici by se tak octl jakýsi moderní středověk. V čem by se pak lišil tento devátý orloj od orloje Svolinského, pomineme-li rozdíly ideologické? Po zvážení okolností se nabízejí jen tři možnosti řešení pohledové části: vrátit se formou přiznané kopie k poslední autentické podobě, tj. k Handkovu orloji, nebo ponechat v podstatě beze změny Svolinského orloj, jehož ideologická vyhraněnost časem vyvětrá stejně tak, jak tomu je s plastikami císařů Františka Josefa I. a Josefa II. Pro upokojení fundamentalistických odpůrců by se mohly připustit určité „retuše‘ – něco ve stylu vybroušení Stalinova rozkazu na brněnském pomníku osvobození. Jako třetí možnost, tzv. absolutní, se nabízí odstranění mozaikové fasády z pohledové strany orloje, jakož i jiných součástí výzdoby – bez náhrady.“

Oživit snahy o likvidaci stávajícího olomouckého orloje se rozhodl prostřednictvím petice z 1. května 2016 Tomáš Strakoš (https://www.petice24.com/obnoveni_olomouckeho_orloje); k 18. listopadu 2018 se k petici přihlásilo 679 podepsaných petentů. Text petice zní následovně (četné pravopisné chyby byly z textu petice odstraněny): „My níže podepsaní občané Olomouce i ti, kterým není jedno, jaká je podoba našeho orloje, vyzýváme primátora města, aby bylo zahájeno jednání o obnově původní podoby orloje. Prosím ty, kteří si myslí, že je na čase navrátit podobu [!, aby] připojili svůj podpis.“