Obnovení olomoucké univerzity (1946)

Dne 21. února 1946 byla v Olomouci obnovena univerzita s názvem Univerzita Palackého

Vyhláška říšského protektora v Čechách a na Moravě Konstantina svobodného pána von Neurath o uzavření českých vysokých škol ze dne 17. listopadu 1939.
Budova Cyrilometodějské fakulty bohoslovecké v Olomouci, Univerzitní 22. Fotografie z roku 1937. Prof. ThDr. František Cinek (1888–1966). V roce 1926 se habilitoval pro obor speciální dogmatiky jako soukromý docent, v roce 1929 byl jmenován mimořádným profesorem, v roce 1935 řádným profesorem, v letech 1930/1931 a 1936/1937 zastával akademický úřad děkana Cyrilometodějské fakulty bohoslovecké v Olomouci. Dne 1. září 1939 byl zatčen s dalšími jedenácti olomouckými duchovními v protektorátní akci Albrecht I., spolu s třemi rukojmími byl sice již 8. září propuštěn, roku 1942 byl však znovu obviněn z poslechu zahraničního rozhlasu a odsouzen ke čtyřem letům vězení. Prošel postupně pěti káznicemi a trestním koncentračním táborem. Po osvobození se 1945 stal znovu děkanem CMFB a velmi se zasloužil o poválečné obnovení univerzity v Olomouci; v letech 1946–1949 zastával funkci jejího prvního prorektora. Papež Pius XII. v roce 1948 jmenoval Fr. Cinka prelátem, protonotářem a rytířem řádu sv. Lazara. Fotografie z konce 40. let 20. století, Vlastivědné muzeum v Olomouci. Vladimír Pelikán řečený Kosťa (1916–1980), syn olomouckého sochaře Julia Pelikána (1887–1869) a starší bratr Jiřího Pelikána (1823–1999), v letech 1963–1968 ředitele Československé televize, poté v emigraci v Itálii. Už jako středoškolák se angažoval v Komunistické studentské frakci (Kostufře) a posléze v KSČ, v letech 1940–1945 byl vězněn nacisty, medicínu dostudoval po válce na Lékařské fakultě MU. Specializoval se jako lékař-internista, na Lékařské fakultě UP v Olomouci, jejímž děkanem byl v letech 1960–1962, dosáhl doktorátu lékařských věd a profesury, po roce 1974 byl politicky perzekvován. Detail fotografie z 21. února 1947. JUDr. et PhDr. Zdeněk Šprinc, CSc. (1919–1988), fotografie z 60. let 20. století. Působil mj. jako odborný pracovník Krajského vlastivědného muzea v Olomouci, po ztrátě zraku se stal členem Rady zrakově postižených v rámci Svazu invalidů v Olomouci. Stanislava Kavanová (1924–2014), fotografie ze 40. let 20. století. V roce 1948 se provdala za Zdeňka Šprince, po studiích práv v Brně a studiu ekonomické geografie v Praze od roku 1959 přednášela na katedře geografie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde se věnovala socioekonomické geografii. V tomto oboru dosáhla vědecké hodnosti kandidátky přírodních věd (CSc.) a habilitovala se. Miroslav Vykydal (1921–2007), povoláním lékař-internista, přednosta III. interní kliniky Fakultní nemocnice Olomouc v letech 1975–1989, na Lékařské fakultě UP v Olomouci dosáhl vědecké hodnosti doktora lékařských věd a profesury. Kuneš Sonntag (1919–1910), syn Kuneše Sonntaga (1878–1931), agrárního politika, národohospodáře a ministra meziválečných vlád ČSR. Jako student Právnické fakulty UK byl Kuneš Sonntag ml. v letech 1939–1942 vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen, v roce 1946 absolvoval Právnickou fakultu UK v Praze s titulem JUDr., v roce byl 1950 zatčen, obviněn za pomoc uprchlíkům na Západ a Státním soudem v Brně byl odsouzen pro zločin velezrady a vyzvědačství k odnětí svobody na 12 let. Roku 1956 byl podmínečně propuštěn, pracoval jako skladník a v roce 1990 byl plně rehabilitován. Detail fotografie z roku 1945. Převzato z publikace Jindřicha Fialy Kuneš Sonntag: Životní příběh z dvacátého století, Praha 2013. Antonín Huvar (1922–2009), v roce 1947 absolvoval bohoslovecká studia na CMTF UP v Olomouci, následujícího roku dosáhl doktorátu teologie, v září 1949 byl zatčen pro „aktivní práci s mládeží“. Poté pracoval manuálně, po listopadu 1989 působil na CMTF UP v Olomouci, byl jmenován papežským prelátem s titulem monsignore a roku 1998 mu byl udělen řád T. G. Masaryka. Působil též jako familiář (přidružený člen) řádu Panny Marie Jeruzalémské. Fotografie A. Huvara z vyšetřovacího spisu, 1949. Převzato z diplomové práce Martiny Pavlíkové Mons. ThDr. Antonín Huvar, Fam OT – příběh kněze, politického vězně a skauta v kontextu režimní proticírkevní politiky, Olomouc 2012, s. 92. Vladimír Mohapl (1919–2012), studium práv na Právnické fakultě MU ukončil získáním titulu JUDr. Působil jako prokurátor Okresní prokuratury v Olomouci, za posrpnové „normalizace“ byl uveden v Seznamu osob doporučených k zařazení do jednotné centrální evidence představitelů a exponentů pravice severomoravským KV KSČ.

Studentská iniciativa obnovení olomoucké univerzity

V roce 1860 byla zrušena C. k. Františkova univerzita v Olomouci s výjimkou její teologické fakulty, jež nadále existovala samostatně jako C. k. teologická fakulta v Olomouci. V roce 1919 byl změněn název této fakulty na znění Cyrilometodějská fakulta bohoslovecká (CMFB) v Olomouci. Během protektorátu Čechy a Morava byly dne 17. listopadu 1939 uzavřeny české vysoké školy včetně olomoucké bohoslovecké fakulty. Po osvobození Československa z nacistické okupace byla již 21. května 1945 obnovena činnost CMFB v čele s děkanem prof. ThDr. Františkem Cinkem. 26. května 1945 se v olomouckém Národním domě ustavil Akční výbor vysokoškolského studenstva v Olomouci v čele s Vladimírem (Kosťou) Pelikánem, jenž téhož roku ukončil studium medicíny na Masarykově univerzitě (MU) v Brně, se záměrem obnovit olomouckou univerzitu. Dalšími členy akčního výboru byli Zdeněk Šprinc, Stanislava Kavanová provd. Šprincová, Miroslav Vykydal, Kuneš Sonntag, Antonín Huvar, Vladimír Mohapl a další. 17. června 1945 místopředseda akčního výboru, student Právnické fakulty MU Zdeněk Šprinc, tento záměr veřejně deklaroval během shromáždění ke Dni mládeže na Masarykově (nyní Horním) náměstí v Olomouci.