Jednání s vládními činiteli ve věci obnovení olomoucké univerzity

20. července 1945 Akční výbor vysokoškolského studentstva informoval předsedu vlády ČSR Zdeňka Fierlingera při jeho návštěvě v Olomouci o úsilí vybudovat ve městě univerzitu. Na počátku srpna jednal Zdeněk Šprinc ve Střelicích s Kunešem Sonntagem, jenž jako nacisty vězněný člen vedení předválečného Ústředního svazu československého studentstva připravoval s podporou vlády Světový sjezd studentstva v Praze (World Students Congress in Prague), jenž se měl uskutečnit ve dnech 17. až 23. listopadu 1945. Šprinc navrhl Sonntagovi, aby součástí programu sjezdu bylo prohlášení vlády o obnově olomoucké univerzity, a Kuneš Sonntag nato naplánoval zájezd delegátů kongresu do Olomouce a ke hrobu Jana Opletala v Nákle. (Student Lékařské fakulty Karlovy Univerzity Jan Opletal byl smrtelně zraněn během protinacistické demonstrace 28. října 1939 a 17. listopadu zemřel. Londýnská schůze Mezinárodní studentské rady v roce 1941 přijala Prohlášení spojeneckých studentů k 17. listopadu, jež vyhlásilo tento den Mezinárodním dnem studentstva; od roku 2000 je 17. listopad v České republice státním svátkem pod názvem Den boje za svobodu a demokracii.) PhDr. Robert Smetana zformuloval memorandum československé vládě, jež zdůvodňovalo zřízení celé univerzity a jež bylo 15. srpna 1945, v den oslavy hanáckých dožínek, jichž se zúčastnili také vládní činitelé, otištěno pod titulkem Za celou univerzitu pro Olomouc ve všech olomouckých novinách. Koncem srpna byla do Slovanského domu svolána veřejná schůze, na níž se ustavila delegace, jež měla v Praze jednat s představiteli československé vlády o obnovení olomoucké univerzity; delegaci měli tvořit Zdeněk Šprinc, Vladimír Mohapl, děkan CMFB prof. ThDr. František Cinek a po jednom olomouckém poslanci Ústavodárného národního shromáždění z každé ze čtyř tehdejších politických stran (Komunistické strany Československa, Československé strany národně socialistické, Československé strany lidové a Československou sociální demokracii), do Prahy však 4. září 1945 odcestoval z těchto čtyř zástupců pouze krajský tajemník KSČ a poslanec Jura Sosnar-Honzák (občanským jménem Jiří Sosnar); k delegaci se připojila i Šprincova snoubenka Stanislava Kavanová. Kuneš Sonntag vyjednal s ministrem dopravy divizním generálem Antonínem Hasalem, že delegace bude moci cestovat do Prahy motorovým rychlíkem Slovenská strela. V sídle parlamentu (dnešního Rudolfina) očekával delegaci předseda vlády a Československé sociální demokracie Zdeněk Fierlinger, olomoucký rodák, jenž usoudil, že bude vhodné vyčkat příchodu primátora hlavního města Prahy a předsedy Čs. strany národně socialistické Petra Zenkla, a odeslal delegaci do sněmovní kantýny. Zde seděl podroušen alkoholem místopředseda československé vlády, předseda Národní fronty a předseda KSČ Klement Gottwald, jenž nabídl delegaci slivovici a požádal ji o zpěv moravských lidových písní. Nato si Stanislava Kavanová přála vidět Antonína Zápotockého, poslance KSČ a předsedu Ústřední rady odborů. Se Zápotockým se delegace setkala na chodbě; Zápotocký poznal Sonntaga, s nímž byl tři roky vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausenu, a rozvinul se podle Sonntaga tento dialog: „Co ty tady děláš?“ – „Chceme univerzitu v Olomouci.“ – „Kdybyste se na to teď vysrali, my potřebujeme obilí a uhlí, a ne nějaké inteligenty!“¹

¹ Jindřich Fiala, Kuneš Sonntag: Životní příběh z dvacátého století, Praha 2013, s. 137.