Benediktýnský klášter Hradisko u Olomouce na skalnatém návrší (cca 222,4 m n. v.) při levém břehu řeky Moravy založil roku 1077 olomoucký údělný kníže Ota I. Olomoucký, řečený také Sličný (1045 – 9. 6. 1087), syn českého knížete Břetislava I. (mezi 1002 až 1005 – 10. ledna 1055 Chrudim) a jeho manželky Jitky ze Svinibrodu (Schweinfestu, před 1003 – 2. 8. 1058) jako rodinnou knížecí fundaci a nekropoli (pohřebiště). Archeologický průzkum 1. nádvoří barokního komplexu klášterních budov (nyní užívaný Vojenskou nemocnicí Olomouc), uskutečněný v roce 1996, potvrdil, že klášter vznikl na místě staršího hradiště – opěrného bodu u brodu přes řeku Moravu a současně celnice.

Založení kláštera v roce 1077 je doloženo záznamem v latinsky psaných Letopisech či análech hradišťsko-opatovických (lat. Annales Gradicenses et Opatovicenses), jež začaly být vedeny v benediktýnském klášteře Hradisku u Olomouce kolem roku 1146. Po odchodu benediktýnů z Hradiska v důsledku jejich nahrazení premonstráty roku 1152 benediktýnští řeholníci v letopisech pokračovali až do roku 1163, a to v klášteře v Opatovicích nad Labem, zaniklém za husitských válek. Letopisy se dochovaly v původním rukopise z 12. století ve fondech Rakouské národní knihovny ve Vídni (Österreichische Nationalbibliothek Wien, Breviarium OSB monasterii Opatovicensis, sign. Cod. 1962). Relevantní pasáže letopisů znějí v překladu Václava Vladivoje Tomka (Prameny dějin českých vydávané z nadání Palackého, Díl II., Kosmův letopis s pokračovateli, Praha 1874, s. 390) následovně: „Léta 1077 otec vlasti Ota, kniže moravský, s milou manželkou svou Eufémie zvanou, založili tohoto času klášter blíže města Olomúce ku cti sv. Štěpána pro věčnou odplatu, aby v něm bohu sloužili, kdo světem opovrhují; a opatřili jej dobře zlatem a stříbrem a všemi ozdobami. Léta 1078 dne 3. února stalo se slavné vysvěcení této modlitebnice (v orig.: ,gloriosa huius oratorii dedicatio‘ – naše pozn.), totiž sv. Štěpána Prvomučeníka, od Jana, přezbožného třetího biskupa olomúckého, u přítomnosti nejjasnějšího knížete Oty, zakladatele této modlitebnice, a manželky jeho Eufémie a jiných. Tuto posvěcen jest opat Jan. Léta 1081 zemřel opat Jan, po něm následoval Bermar.“

Listina, kterou o tomto aktu dal Ota I. Olomoucký sepsat dne 3. února 1078, kdy se uskutečnilo vysvěcení kláštera, se dochovala pouze v opisu originálu listiny, jenž je součástí nejstaršího kopiáře premonstrátského kláštera Hradiska – opis vznikl mezi léty 1418–1432, kopiář se nyní nachází ve fondech archivu premonstrátské kanonie v Csorné, Maďarská republika. Pramenem pro edici listiny v tzv. českém diplomatáři (Codex diplomaticus regni Bohemiae I, ed. Gustav Friedrich, Praha 1894–1897, s. 82–85), byl opis listiny ze dne 6. října 1796.

Fundační listiny benediktýnského kláštera Hradiska u Olomouce ze dne 3. února 1078 obsahuje formální shody s listinou, jíž uherský šlechtic Petr („comes Petrus“) založil patrně v roce 1067 benediktýnský klášter Szad na řece Tise; předpokládá se, že obě listiny měly společnou předlohu. Tato skutečnost souvisí zřejmě s okolím Otovy manželky Eufémie (1045/1050 – 2. 4. 1111), podle dřívějších názorů dcery uherského panovníka Bély I. (nastoupil roku 1060, zemřel následkem úrazu v prosinci 1063), nyní pokládané za dceru uherského panovníka Ondřeje I. Bílého nebo též Katolického (asi 1015 – před 6. prosincem 1060) a Anastázie Rurikovny či též Jaroslavovny (zemř. po roce 1074). Jak se tradovalo, benediktýni přišli na Hradisko z kláštera v pražském Břevnově (založeného roku a doposud existujícího), ale není vyloučen ani jejich příchod z Uher, pro což může být argumentem zasvěcení kláštera sv. Štěpánu Prvomučedníkovi, v českých zemích neobvyklé. Mohla tu působit i okolnost, že jméno tohoto světce přijal při svém křtu uherský panovník Štěpán I. (maďarsky István, kolem 969–1038) z dynastie Arpádovců, zakladatel uherského státu (jeho původní pohanské jméno znělo Vajk), od roku 997 uherský kníže. Roku 1000 se Štěpán stal prvním uherským králem a v roce 1083 byl papežem Řehořem VII. svatořečen.

Fundátoři obdařili nový klášter nemovitostmi, služebníky z knížecí čeledi a platy, jejichž výčet je uveden níže v českém překladu Otovy listiny. Poznamenejme na tomto místě pouze, že jako „popluží“ (v lat. originále listiny „aratrum“) se označovala taková pozemková plocha, kterou bylo možné obdělat jedním párem koní zapřaženým do jednoho pluhu – tj. 20 až 60 hektarů.

Vysvěcení hradiského kláštera 3. února 1078 se účastnil český kníže Vratislav II. (druhorozený syn knížete Břetislava I., kolem 1033 – 14. 1. 1092), jenž založení stvrdil vlastní listinou ze dne 5. února 1078, obdobně formálně závislé na výše zmíněné uherské listině. Vratislav II. Otovu nadaci rozhojnil o ves Uhersko v Čechách (asi 20 km východně od Pardubic), troje popluží s oráči a deset koní. Listina je dochována v opise z let 1418–1432 v nejstarším kopiáři premonstrátského kláštera Hradiska, kopiář se nyní nachází ve fondech archivu premonstrátské kanonie v Csorné v Maďarské republice. Pramenem pro edici listiny v tzv. českém diplomatáři (Codex diplomaticus regni Bohemiae I, Praha 1894–1897, ed. Gustav Friedrich, s. 85–87) se stal insert (vložený text) v privilegiu císaře Ferdinanda III. (1608–1657) z 18. prosince 1646 stvrzujícím dosavadní privilegia a donace premonstrátského konventu na Hradisku. Olomoucký biskup Jan I. (biskupem v letech 1063–1085) vysvětil tehdy klášterní oratoř, a to společně s opatem benediktýnského kláštera na pražském Břevnově Meinhardem (Menhardem) a opatem benediktýnského kláštera v Sázavě na Benešovsku Vítem.

Literatura

• DOLISTA, K.: Ještě k listinám hradišťského kláštera z roku 1078. Československý časopis historický 19, 1971, s. 111–118.
• BISTŘICKÝ, J.: Zakládací listiny kláštera Hradiska u Olomouce a počátky české panovnické listiny. Vlastivědný věstník moravský 45, 1993, s. 131–136.
• WIHODA, M.: Benediktinská kapitola v dějinách kláštera Hradisko u Olomouce. In: JAN, L. – OBŠUSTA, P.: Ve stopách sv. Benedikta. Sborník příspěvků z konference Středověké kláštery v zemích Koruny české konané ve dnech 24.–25. května 2001 v Třebíči. Brno 2002, s. 33–35.
• ELBEL, P.: Hospodářské zázemí kláštera Hradiště u Olomouce v 11. a 12. století. In: Tamtéž, s. 29–38.
• KOHOUTEK, J.: Výzkum benediktýnského kláštera Hradisko u Olomouce. In: Tamtéž, s. 211–217.
• PLÁNSKÁ, P.: Liber monasterii Gradicensis klášterního archivu Csorna (Edice listin z let 1283–1310). Bakalářská diplomová práce, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Brno 2013, [online: cit. 11. 3. 2016], dostupné z WWW: http://is.muni.cz/th/361218/ff_b/Bakalarska_prace.pdf.