Pražské biskupství, podřízené arcibiskupství v Mohuči (Mainz), bylo založeno v roce 973; do tohoto data bylo teritorium českého knížectví církevně spravováno arcibiskupstvím v Řezně (Regensburg). Vznik moravského arcibiskupství roku 867 je spjat s osobou sv. Metoděje (813 nebo 815 – 885). Vpád Maďarů na Moravu v následujícím století velkomoravskou církevní organizaci rozvrátil, rovněž obsazení Moravy polským vojskem Boleslava Chrabrého (967–1025) na počátku 11. století nijak nepřispělo ke konsolidaci zdejších mocenských i církevních poměrů. Teprve zřízení olomouckého biskupství v roce 1063, rovněž podřízeného arcibiskupství v Řezně, obnovilo samostatnou církevní správu moravských údělů ovládaných příbuznými pražských přemyslovských knížat. O návaznosti tohoto aktu na velkomoravskou církevní organizaci, jakož i o věrohodnosti existence moravského arcibiskupa a tří biskupů k roku 899 apod. se vedou mezi historiky diskuze, vzhledem k nedostatku písemných pramenů může být v tom ohledu přínosný budoucí archeologický výzkum.

Iniciátorem zřízení olomouckého biskupství byl pražský kníže Vratislav II. (asi 1033–1092), druhorozený syn českého knížete Břetislava I. (1002 až 1005 – 1055) a Jitky ze Svinibrodu (před 1003 – 1058); stalo se tak se souhlasem pražského biskupa Šebíře. Motivace Vratislava II. není jednoznačně interpretována, např. podle historika Martina Wihody byla existence dvou biskupství, pražského a olomouckého, předpokladem pro Vratislavovu neúspěšnou snahu o zřízení pražského arcibiskupství. Olomouckým biskupem se v roce 1063 stal řeholník benediktinského kláštera na pražském Břevnově Jan, jenž do Břevnova přišel z benediktinského kláštera v Niederalteichu (nyní v zemském okrese Deggendorf ve vládním obvodě Dolní Bavorsko, SRN). Biskupským kostelem se stal kostel sv. Petra na olomouckém Předhradí, přičemž zde byla zřízena kapitula se čtyřmi kanovníky. Po Šebířově úmrtí 9. prosince 1067 nastoupil na pražský biskupský stolec Vratislavův nejmladší bratr Jaromír, jenž při svém vysvěcení 6. července 1068 mohučským arcibiskupem Siegfriedem I. přijal jméno Gebhard (Gebhart). Svou zálibou v lovu, hodování a drsných žertech měl Jaromír daleko ke středověkému ideálu asketického duchovního. Zřízení olomoucké diecéze biskup Jaromír pokládal za mocenskou i ekonomickou újmu diecéze pražské. Když Vratislav II. zabral moravské statky pražského arcibiskupství – Sekyřkostel (patrně dnešní Strachotín), Podivín a Slivnici na Břeclavsku, vydal se Jaromír snad již v roce 1072 (podle kronikáře Kosmy roku 1073) do Sekyřkostela, přičemž odbočil do Olomouce pod záminkou návštěvy svého staršího bratra, olomouckého údělného knížete Oty I. Sličného (1045–1087). Jak barvitě líčí kronikář Kosmas (asi 1045–1125), byl biskup Jaromír natolik pobouřen skrovným způsobem života olomouckého biskupa Jana, že Jana insinuoval a navíc ho nechal ztýrat svými služebníky. Biskup Jan si nato na Jaromírovo počínání stěžoval u pražského knížete Vratislava II., jenž vyslal ozbrojence, aby Jana doprovodili do Prahy, a pověřil Janova kněze Hagena, aby se vypravil do Říma a zpravil papežskou kurii o Jaromírově počínání. Jaromírovi lidé však Hagena poblíž Řezna přepadli, zmrzačili a pod hrozbou smrti donutili k návratu do Olomouce. Další Vratislavovo poselstvo sice do Říma dorazilo, následující konflikty mezi pražským a olomouckým biskupem však vedly k tomu, že po smrti biskupa Jana I. roku 1085 olomoucká diecéze v letech 1085–1088 formálně zanikla. V dubnu 1085 získal kníže Vratislav II. pro svou osobu královskou korunu a v roce 1088 dosadil na olomoucký biskupský stolec svého dvorského kaplana Wesela. Pražský biskup Jaromír se nato vydal protestovat proti obnovení olomouckého biskupství do Říma, cestou však v Ostřihomi (nyní v severním Maďarsku) 26. dubna 1090 zemřel.

Z působení biskupa Jana I. na olomouckém biskupském stolci je třeba zmínit jeho podíl na založení benediktýnského kláštera na Hradisku u Olomouce, kam benediktýni dorazili v roce 1077 na pozvání olomouckého údělného knížete Oty I. Sličného a jeho manželky Eufémie. Dne 3. února 1078 vysvětil olomoucký biskup Jan I. klášterní oratoř, a to za účasti obou fundátorů, českého knížete Vratislava II., opata benediktýnského kláštera na pražském Břevnově Meinharda a opata kláštera v Sázavě na Benešovsku Víta.

Literatura

• ŠRÁMEK, J.: K výročí roku 1063: Moravský biskup Jan aneb O jednom obrazu z Kosmovy kroniky. Vlastivědný věstník moravský, 65, 2013, č. 3, s. 228–244 [online: cit. 11. 3. 2016]