Za vlády českého krále Václava I., někdy mezi léty 1240–1243, se stala Olomouc královským městem. Zakládací listina Václavova (pokud vůbec existovala) se nedochovala, ale nepochybně se tak událo za okolností analogických staršímu založení města Uničova (asi 1213, vysazení Uničova nejspíše následovalo po lokaci Bruntálu, patrně naší nejstarší řádné městské obce) nebo po souběžném založení Brna.

Podstatou zakládacího aktu královského města bylo ustanovení městského fojta (jinak rychtáře, šoltyse), zpravidla lokátora města, jakožto královského správce města, vymezení jeho pravomocí a pravomocí městského soudu, udělení mílového práva, jež ve prospěch města omezovalo řemeslnou výrobu do vzdálenosti jedné míle (asi 11 km) od městských hradeb, a obdarování města venkovskými statky (v případě Olomouce to byly vsi Nemilany, Tážaly, Křelov a Bystrovany). Kompetence městských správních orgánů se nevztahovala na Židy, kteří podléhali přímo královské komoře a teprve od roku 1278 museli platit lozunk, zeměpanskou daň. Bylo rovněž stanoveno, jakým právem se má město spravovat – Olomouc se řídila právem magdeburským a jako vzor jí sloužilo městské zřízení Uničova.

První olomoucké městské privilegium vydal král Přemysl Otakar II. (1253 až 1278) v Jihlavě 13. října 1261; na jeho základě město získalo právo postavit kupecký dům (chaufhaus) a konat od sv. Havla (16. října) čtrnáctidenní výroční trh, během něhož byl dovoz a odvoz zboží po šest týdnů osvobozen od všech cel a mýt. Na listině (jejíž originál se dochoval ve Státním okresním archivu Olomouc, fond Archiv města Olomouce, Listiny, inv. č. 1), jsou uvedeni jako jako svědkové olomoucký purkrabí (tj. správce královského hradu) a moravský číšník Nezamysl, moravský komoří Hartlib, moravský jídlonoš Vznata, Heřman, syn Smila z Lichtenburku, moravský lovčí Ludslav, Póta a Čazlav z Penčic (nyní jsou Penčice městskou částí Přerova). Zda skutečně byl tehdy v Olomouci kupecký dům vybudován, není nijak doloženo, lze ale předpokládat, že se jednalo o poměrně primitivní zařízení a že se nacházelo na Horním rynku (náměstí).

To mohla být příčina, proč se v další listině týkající se olomouckého kupeckého domu a současně i radnice výše zmíněné privilegium Přemysla Otakara II. nezmiňuje. V té souvislosti je třeba uvést, že o Vánocích roku 1349 předal římskoněmecký císař a český král Karel IV. (1316–1378) správu Moravy svému bratru Janu Jindřichovi (1322–1375). Následujícího roku navštívil markrabě Jan Jindřich Olomouc, obnovil tu městskou radu a přijal od ní slib poddanosti. 30. srpna 1350 bylo znovu započato se zápisy do nejstarší olomoucké městské knihy (založené 7. února 1343), pobyt markraběte Jana Jindřicha v Olomouci se tedy uskutečnil před tímto datem. 23. ledna 1359 vystavil Jan Jindřich v Uničově Olomouci listinu, jíž přiznal Olomoučanům právo odúmrti (svobodného pořizování testamentu). Jak plyne ze záznamů v moravských zemských deskách, předsedal markrabě colloquiu (spojenému zemskému soudu a sněmu) v Olomouci 30. června 1359 a 28. června 1360. Dědicem a nástupcem markraběte Jana Jindřicha se stal roku 1375 jeho syn Jošt (1354–1411, od 1. října 1410 král římský), druhorozený syn markraběte Jana Jindřicha Jan Soběslav (asi 1355–1394) byl v únoru roku 1387 zvolen olomouckou kapitulou olomouckým biskupem, třetí syn Prokop (po 1355–1405) užíval titulu mladšího markraběte moravského. Sídlem markraběte Jošta bylo nadále Brno. Za Joštova předsednictví se olomoucká colloquia odbývala 2. července 1382, 8. ledna 1385 (společně s bratrem Prokopem), po 29. červnu 1392, 29. července 1398, 9. ledna 1406, 10. ledna 1407 a 7. ledna 1408, Prokop sám předsedal olomouckému colloquiu 1. července 1385 a po 13. lednu 1386. Z Joštova pobytu v Olomouci na počátku listopadu 1378 vyplynulo pro město vý-znamné privilegium na zřízení radnice a kupeckého domu, datované 8. listopadu toho roku (dotyčná listina je rovněž dochována ve ve Státním okresním archivu Olomouc, fond Archiv města Olomouce, Listiny, inv. č. 37). Další listinou shodného data potvrdil markrabě Jošt městu Olomouci jeho dosavadní privilegia.

Výstavba gotické budovy na Horním náměstí, zahrnující radnici v příčném východním křídle s věží a tržnici – kupecký dům v severním a jižním křídle, byla zahájena o svátku sv. Prokopa, patrona města, dne 4. července 1409. a její první etapa trvala do roku 1411 (do té doby městská rada zasedala v domě na nároží dnešních ulic 1. máje a Mlčochovy). Následující etapa výstavby radnice byla zahájena po roce 1417.

Literatura

Kux, J. – Kress, M.: Das Rathaus zu Olmütz (Ein Gedenkblatt zu seiner Wiederherstellung). Olmütz 1904.
Šebánek, J.: K otázce kupeckého domu v Olomouci. Slezský sborník 61, 1963, str. 46–60 [online: cit. 29. 4. 2016], dostupné z WWW: https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/ 11222.digilib/121768/SpisyFF_236-1981-1_9.pdf?sequence=1
Zmrzlíková-Brettschneiderová, S. M.: Listinné doklady ke vzniku olomoucké radnice. Zprávy Vlastivědného ústavu v Olomouci 1962, č. 97, s. 16–20.
Bistřický, J.: Listiny z dějin Olomouce. Olomouc 1976.
Schulz, J. a kol.: Dějiny Olomouce I. Olomouc 2009, s. 147–148.