V Praze dne 2. července 1306 vystavil ne zcela sedmnáctiletý český a polský král Václav III. Olomoučanům listi¬nu, jíž daroval městu území zvané Horka poblíž lesa Chlumu s tím, aby je měšťané vyklučili a založili zde ves Aw (Au – niva, lučina). Pokud mladistvý král hodlal tímto způsobem naklonit si před svou návštěvou hlavního města Markrabství moravského (do roku 1642) olomoucké měšťany, měl být pamětliv toho, že 9. ledna téhož roku věnoval dědičně křoviny kolem královského lesa Chlumu Unkovi, vlastníku tvrze a vsi Majetína (12 km jihovýchodně od Olomouce). Vznikl tak spor ukončený až roku 1352 – město Olomouc tehdy vyplatilo stejnojmennému vnukovi Unky z Majetína 50 hřiven grošů a získalo celý les (část tohoto nádherného listnatého lesa je dosud dochována a je známa pod názvem Království). Teprve poté mohlo město Olomouc založit dotyčnou ves, zmíněnou prvně roku 1393 jako Krieg-Aw (Krigau, tj. přisouzená niva), dnešní Grygov.

Václav III. zamýšlel v Olomouci vyčkat, až se shromáždí vojsko k tažení do Polska proti Vladislavu Lokietkovi (1306–1333), který se na jaře roku 1306 zmocnil Krakova. Po pří¬jezdu do Olomouce se Vác¬lav III. ubytoval v kapitulním děkanství při biskupské katedrále sv. Václava (dnes Dómské náměstí 3–5) u dě¬ka¬na Budislava, 4. srpna 1306 byl však v prostorách dě¬kanství zavražděn. V kalendáriu olomouckého dómu sv. Václava, které roku 1263 založil zdejší kapitulní děkan Bartoloměj (činný v tomto církevním úřadě v letech 1261–1268) – dochovalo se v konvolutu nazýva-ném Kniha kapitulních statut a nekro¬logium olomoucké – se tvrdí, že Václavovým vrahem byl Durynk Konrád, řečený z Mulhowa (tj. Konrád z Mühlhausenu, sezením na hradě Bodensteinu v Durynsku). Veršovaná kronika Ottokara Štýrského (Ottokar ouz der Greul, 1262–1321), v českém překladu dosud nevydaná, označuje jako vraha českého pána Odelina z Wildensteinu, snad totožného s Holenem z Vlčnova. Olomoucká královražda prý byla dílem tuctu spiklenců, kteří se obávali, že je stihne osud popraveného Záviše z Falkenštejna.

Olomoucká tragédie se neomezila jen na kralovraždu. Václav III. přivezl do Olomouce velké množství drahocenných předmětů ze Zbraslavského kláštera i odjinud. Podle Petra Žitavského (mezi 1260–1275 – 1339), pisatele Zbraslavské kroniky, tak učinil z chlapecké žádostivosti a ze záliby, kterou měl od přírody v cenných věcech. Po králově smrti všechno to prý loupeživá ruka uloupila a rozkradla. Ze zbraslavského pokladu tak navždy zmizelo na dvacet nejvzácnějších kusů, zachráněn byl jen zlatý kříž s drahokamy, který kdysi koupil Václav II. (1271–1305) za 1400 hřiven stříbra; byl vykoupen za 300 hřiven stříbra od Mikuláše Šturmova, ale bez podstavce, mezitím zmizelého. Neméně cenný relikviář sv. Markéty odvezl český královský kancléř a arcibiskup mohučský Petr z Aspeltu (asi 1250–1320) do Mohuče, kde jej odkázal dómskému pokladu.

Nejasnou také zůstává v olomoucké kralovraždě role olomouckého biskupa Jana VI., řečeného Holý (biskupem v letech 1302–1311), a jeho nástupce Petra Angeliho de Pontecorvo, řečeného Bradavice (biskupem v letech 1311–1316), vyšehradského probošta a kancléře Českého království. O obou biskupech informují dochované prameny skoupě, mylné je zřejmě ztotožnění biskupa Petra s kanovníkem Petrem Angelim de Pontecorvo, který údajně trýzněn výčitkami svědomí v souvislosti s olomouckou kralovraždou rozdal svůj majetek a zemřel v chudobě.

Literatura

• KOUDELA, M.: Olomoucké listiny Václava III. a nejstarší dějiny obce Grygova. In: Olomoucký archivní sborník 5, 2007, s. 40–45.
• FIALA, J.: Z kronikářských ohlasů vraždy Václava III. Vlastivědný věstník moravský LVIII, 2006, č. 3, s. 225–241.
• MARÁZ, K.: Václav III. (1289–1306). Poslední Přemyslovec na českém trůně. České Budějovice 2007.