Martin Lecián, narozený 31. října 1900, vskutku „rostl pro šibenici“. Jeho otec se o svých šest dětí nestaral, matka zemřela v ústavu pro choromyslné, a tak Martin Lecián čile kradl, než se ocitl v polepšovně. V roce 1922 byl odveden bez ohledu na nedostatečný vzrůst (160 cm), během vojenské služby byl pětkrát trestán a čtyřikrát dezertoval. Během své čtvrté dezerce byl Lecián v září roku 1926 v Přerově zatčen a s ohledem na svou těžkou chorobu – otevřenou tuberkulózu hrtanu – byl umístěn ve vězeňském oddělení vojenské nemocnice na Hradisku u Olomouce. Počátkem prosince téhož roku odtud Lecián se dvěma spoluvězni, Janem Deutschem a Janem Szekelym, uprchl. Lecián a Szekely nato vykradli obchod se zbraněmi v Hranicích a náležitě ozbrojeni uskutečnili řadu loupeží na Moravě. Lecián neváhal vraždit hlídače vykrádaných objektů a střílet po četnících, přičemž dva z nich zastřelil.

Dne 24. dubna 1927 zatkli Martina Leciána a jeho komplice Emanuela Dedka v Novém Bohumíně policejní agenti Petr Halíř a Alois Kaluža. Po čtyřměsíčním vyšetřování započal 29. srpna 1927 u vojenského divizního soudu v Olomouci Leciánův šestidenní proces, neboť doposud nesplnil povinost vojenské prezenční služby. Byl obviněn z deseti vražd „zčásti dokonaných“ a „zčásti nedokonaných“, jakož i z devadesáti čtyř trestných činů včetně čtyř vojenských dezercí, a 3. září byl odsouzen k trestu smrti provazem. Prezident Tomáš G. Masaryk nicméně hodlal udělit Leciánovi milost (respektive překvalifikovat trest smrti na doživotní žalář) s ohledem na jeho těžkou tuberkulózu hrtanu. Nežli bylo udělení milosti vyřízeno, Lecián v noci z 25. na 26. září unikl ze své cely na chodbu věznice, přičemž umožnil únik z cely dezertéru Ladislavu Kašpaříkovi. Oba vězni poté spoutali a odzbrojili strážného Jana Tomicu, jeho puškou Lecián zastřelil strážného Ferencze Kisse a Kissovy zbraně se zmocnil Kašpařík. Zatímco se ostatní strážní zabarikádovali na strážnici, hlukem výstřelu zburcovaná vojenská hotovost uzavřela chodbu mříží. Po krátké přestřelce se Lecián a Kašpařík vojenské hotovosti vzdali. Prezident Masaryk nato Leciánovu žádost o milost 3. října 1927 zamítl. Dne 6. října 1927 v šest hodin ráno byl Martin Lecián oběšen katem Leopoldem Wohlschlägerem a jeho třemi pomocníky na dvoře olomoucké vojenské věznice, načež bylo jeho tělo po provedené pitvě pohřbeno na neoznačeném místě vojenského hřbitova v Olomouci-Černovíře.

Literatura

• URBÁŠEK, P.: Martin Lecián – postrach Moravy. Pravda o jedné loupežnické legendě (1.–4. část). VVM 48, 1996, č. 1, 2, 3, 4, s. 27–35; s. 128–135; s. 274–282; s. 382–393.
• URBÁŠEK, P.: Přerovská epizoda proslulého lupiče a vraha Martina Leciána. In: Sborník Státního okresního archivu Přerov 5, 1997, s. 43–61, příl.
• Urbášek, P.: URBÁŠEK, Pavel. Zločinec. Příklad Martina Leciána. In: Člověk na Moravě v první polovině 20. století. Brno 2006, s. 319–329.
• PLACHÝ, J. – PEJČOCH, I.: Masarykovy oprátky. Problematika trestu smrti v období první a druhé Československé republiky 1918–1939. Cheb 2011, s. 65–84.
• RAVIK, S.: Král lupičů Ladislav Kašpařík. Zapomenuté osudy 9, 10 [online, cit. 16. 10. 2013], dostupné z: http://www.tretivek.cz/200907/zapomenute-osudy-9/; http://www.tretivek.cz/200907/zapomenute-osudy-10/.
• BURYOVÁ, B.: Kriminalita na území Moravské Ostravy v období první republiky. Bakalářská diplomová práce. FF MU Brno, 2012 [online, cit. 16. 10. 2016], dostupné z: http://is.muni.cz/th/263543/ff_b_a2/.
• Nový Jičín – Galerie osobností, Martin Lecián [online, cit. 16. 10. 2016], dostupné z: http://galerieosobnosti.muzeumnj.cz/martin-lecian.