Jan Masaryk byl synem prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka (7. března 1850 Hodonín – 14. září 1937 Lány) a jedním z nejvýznačnějších československých diplomatů první poloviny 20. století. Svou politickou dráhu zahájil po první světové válce jako chargé d’affaires ve Washingtonu. V první polovině 20. let byl také osobním tajemníkem Edvarda Beneše, tehdejšího ministra zahraničních věcí ČSR. V letech 1925–1938 zastával funkci velvyslance v Londýně a po okupaci Sudet na podzim 1938 na protest rezignoval. V roce 1940 se stal ministrem zahraničí Benešovy exilové vlády a tuto funkci zastával také ve třech vládách poválečných – dvou vlád premiéra Zdeňka Fierlingera a vlády premiéra Klementa Gottwalda. V červnu 1945 podepsal v San Francisku za ČSR chartu OSN, aktivně se podílel na formulaci Mezinárodního paktu o lidských právech. Při únorové vládní krizi v roce 1948 odmítl rezignovat s ostatními nekomunistickými členy Gottwaldovy vlády.

Časně ráno 10. března 1948 byl Jan Masaryk nalezen mrtev pod okny svého bytu v pražském Černínském paláci. Masaryk byl nalezen 10. března 1948 časně ráno mrtev na nádvoří Černínského paláce pod okny svého bytu. Ani čtyři vyšetřování nedokázala vyvrátit žádnou z verzí konce života Jana Masaryka – sebevražda, vražda či nešťastná náhoda. Shodla se jen v tom, že první šetření bylo nedbalé a účelově vedené k závěru o sebevraždě. Dosud poslední vyšetřování Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) z let 2001–2003 došlo k závěru, že Masaryk byl zavražděn, ale že pachatel je neznámý. Zbývají jen spekulace na základě právnické zásady Cui bono? nebo také Cui prodest?, tedy odpověď na otázku, kdo měl ze smrti Jana Masaryka prospěch.