Prvorozený syn českého krále Jana Lucemburského (1296–1346) a české královny Elišky Přemyslovny (1292–1330) Karel sídlil od ledna roku 1334 v Brně jako markrabě moravský a Olomouc častěji navštěvoval. Vystavenými listinami je doložen Karlův pobyt v Olomouci 7. října 13345, 9. července 1339 (společně s otcem Janem), a ve dnech 29. června až 2. července 1340, kdy markrabě Karel koupil od olomouckého biskupa Jana Volka vrch Tepenec u Jívové a nechal na něm vystavět na něm stejnojmenný hrad, nazývaný též Twingenberg nebo Karlspurg. O rok později svěřil Jan Lucemburský vládu v Čechách Karlovi jako mladšímu králi, Olomouc Karel navštívil 20. září 1341 cestou do Vratislavi, kam dorazil 24. října téhož roku. Při pobytu v Olomouci 1. a 2. dubna 1342 zřídil zde markrabě Karel moravskou zemskou kancelář a udělil proboštovi chrámu sv. Václava Bartoloměji titul kancléře moravského. Z Karlova podnětu založili olomoučtí měšťané v roce 1343 nejstarší městskou knihu (Liber actuum notabilium), jejíž úvodní zápis je datován 7. únorem t. r., v zápisech se však pokračovalo až od 30. srpna 1350.

11. července 1346 byl Karel zvolen poblíž městečka Rhens na levém břehu Rýna hlasy pěti kurfiřtů novým římským králem; Karlova korunovace kolínským arcibiskupem Walramem von Jülich (1304–1349) se odehrála 26. listopadu 1346 v Bonnu. Když Jan padl 26. července 1346 v bitvě u Kresčaku (Crécy-on-Ponthieu) ve Francii, byl jeho následník dne 2. září 1347 korunován prvním pražským arcibiskupem Arnoštem z Pardubic (1297–1364) ve svatovítské katedrále v Praze jako český král Karel I.

7. května 1348 vymezil Karel I. postavení Moravy v českém státě a dal zřídit moravské zemské desky jako formu šlechtických pozemkových knih; desky byly vedeny v Brně i v Olomouci (zde do roku 1642). O Vánocích roku 1349 předal Karel I. správu Moravy svému bratru Janu Jindřichovi (1322–1375).

Karlova císařská korunovace se konala 5. dubna 1355 ve svatopetrské bazilice v Římě, provedl ji papežský legát kardinál Pierre Bertrand de Colombier (1299–1361); od této chvíle užíval Karel u svého jména pořadového čísla IV. (lat Karolus Quartus).

Jako panovník si Karel IV. našel schopné spolupracovníky, z nichž jsou dva spojeni s Olomoucí jakožto olomoučtí biskupové: Jan ze Středy (* kolem 1310 – † 1380), humanistický spisovatel, biskup v Litomyšli (1353–1364) a v Olomouci (1364–1380), působil v letech 1357–1374 jako kancléř císaře Karla IV., a Jan Očko z Vlašimi (* ? – † 1380), olomoucký biskup (1351–1364), druhý pražský arcibiskup (1364–1378) a první český kardinál, je znám jako mecenáš umění, rádce a důvěrník Karla IV.

Literatura

• FIALA, J.: Albert ze Šternberka († 16. 1. 1380). Životopisný nástin. Olomouc 2001.
• VRÁNOVÁ, V. – VRÁNA, J.: Jívová – Tepenec, pravěké hradisko a Karlův hrad. Olomouc 2005.
• POKLUDA, Zdeněk. Moravští Šternberkové: panský rod rozprostřený od Jeseníků ke Karpatům.Praha 2012.
• HLUBEK, L.: Markraběcí války na Olomoucku a dobytí hradu Tepence. KROK: kulturní revue Olomouckého kraje, 12, č. 2 (2015), s. 40–42.
• ČERMÁK, M.: Karel IV. a Olomouc. Střední Morava, vlastivědná revue, 41, 2016, s. 72–75.